V pátek 22. 6. uplyne 10 let od tragické havárie našich kamarádů Marušky a Ilji Zachovalových při závodě sidecar na kultovní trati v Hořicích.

Pilot side Ilja byl zkušený jezdec, který už měl něco odježděný. Nejprve se svou paní a pak s dcerou Maruškou. Krom side oba jezdili i sólo motocykly. S Iljou jsem se potkával na dráze a jednou jsme se dost porafali. Tuším v Kolíně Sendražicích v roce 1985. Oba jsme měli pocit, že mu ten druhý na trati zavazí, a tak jsme se dost hustě poštěkali.

Ale na příštích závodech vášně opadly, podali jsme si ruce a bylo to zas OK. Ilja byl závodník tělem i duší. Krom vlastního ježdění se například podílel na znovuzrození projektu repliky ČZ 4V. A především byl duší závodů v Branné v podhůří Jeseníků. S ním závody žila i jeho početná rodina včetně nejmladší dcery Marušky. A aby toho nebylo málo, fungoval v obci Šléglov jako starosta.

Dcera Marie vystudovala uměleckou školu (FAMU) a věnovala se fotografování. Ve Wikikipedii se o ní lze dočíst – Byla jedním z nejsvébytnějších talentů české fotografie. -Uznávaný fotograf pan Jindřich Štreit na ni vzpomíná se slzami v očích jako na svou nejlepší žačku…

Ale krom umění ji to táhlo k závodním motocyklům. Po své matce převzala místo spolujezdce v  tatínkově side a jezdila i sólo motocykl na ČZ Waltru z roku 1954. To není úplná sranda, krotit takový těžký stroj. Ale Maruška to zvládala s elegancí sobě vlastní. Ilja jezdil JAWU 500.

Příčinou tragické havárie Zachovalových prý byla Iljova srdeční příhoda. Věc, která je mimo kontrolu pilota. Říká se tomu vyšší moc. Takový věci se bohužel při závodech stávají, naštěstí ne vždycky s tak tragickými následky. Závody v Branné se jezdí dál i po Iljově odchodu z tohoto světa. Jako jeho odkaz.

Marušku i Ilju si pamatuju například z veteránského závodu Brno-Soběšice. Byli tam mezi svými jako doma, všichni je tam měli rádi. O to horší to bylo, když se ta tragická zpráva rozšířila do světa. Nikdo tomu nechtěl věřit! A nekonečná řada lidí to obrečela (včetně mně) 🙁 Marušku Zachovalovou jsem zpovzdálí obdivoval. Nejen proto, že to byla krásná, milá holka. Ale svým ježděním a vystupováním si získala respekt mezi závodníky. Kdo ji znal, měl ji rád.

Otřepaná fráze, že Zachovalovi zemřeli při tom, co měli nejraději, neskýtá mnoho útěchy. Pro pozůstalé je to jen pár slov. Ale jim i nám ostatním zůstanou na oba krásný vzpomínky. V Hořickým parkovišti je na jejich počest v parkovišti pomník.

I po 10 letech je bolestná vzpomínka na Marušku s Iljou pořád živá.

ČEST JEJICH PAMÁTCE!

Odpočívejte v pokoji!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Libor Krmášek a archív autora