Dne 13. 6. bude panu Františku Valovi kulatých 80 let. Na svou motocyklovou kariéru v motocrossu i na silnici už skoro nevzpomíná. I když to kdysi byla hodně důležitá část jeho života. A díky tomu jsem já tohoto skvělého chlapa mohl poznat. Za to jsem opravdu moc rád.

Franta začal závodit v terénu. Jako kluk z dědiny se uměl o sebe vždycky postarat. K jakémukoliv řemeslu se uměl postavit a řadu věcí si uměl udělat sám. Což bylo a je dodnes v závodění velká přednost. V terénu se např. potkával s o 5 let starším Milanem Šobáněm. A dalšími. Terén ho bavil, ale srdce ho táhlo směrem k silničním závodům.

Protože zbytných peněz nebylo zase se musel o svoje závodění postarat především sám. Začal na strojích domácích značek ČZ a JAWA. Důležitým momentem bylo setkání s doc. Karlem Jarošem.
S tím Franta spolupracoval pracovně na VUT. Pan Jaroš vymýšlel řešení, která následně Franta rukama realizoval. Ke spokojenosti obou. Jejich motocykly měly na nádrži písmena KJ Karel Jaroš.

Franta byl jezdecký univerzál. Zajel na čemkoliv. A na všem dobře. Od 50 ccm Kreidlera až po raketu Yamahu 350. A stroje si pořád většinou mechanikoval sám. Potřebné zázemí Franta Vala získal v AMK Tišnov vedeném předsedou Janem Vlachem. Ten byl velkým fanouškem silnice a jeho důvěra byla zásadní. Bez toho by už se ve federální špičce závodit nedalo.

Když se prozávodil ve třídě 350 ccm do federálního Mistráku, klub mu obstaral Yamahu od matadora Jirky Krále. Sžívání s novým strojem se neobešlo bez problémů. V Jičíně těžce havaroval
a vypadalo to, že je s ježděním konec. Opravdu těžký úraz ho ale nijak psychicky nepoznamenal. Franta se brzo vrátil do sedla a se svou Yamahou se zařadil do širší špičky Mistrovství ČSSR. Jeho parádní rok byl rok 1981. Skončil celkově ve třídě 350 ccm na 7. místě. V národním závodě při GP v Brně bral 4. místo v té nejsilnější konkurenci té doby. Sledoval jsem to přímo na trati v Kohoutovicích a byl na Frantu patřičně pyšný!

Ale to už mu táhlo na 40, doma tři děcka a hospodářství. Krom normální práce. Už bylo cítit, že ho to tolik nebaví a spotřebovává to čas potřebný jinde. Takže v tichosti ze závodního světa odešel.
V roce 1982 ještě vyšel v brněnském deníku Rovnost článek Tomáše Gescheidta – rozhovor s Františkem Valou. Pamatuju si to proto, že jsem u toho u Toma na Poštovské v Alfě byl přítomen.

Kdy a jak jsem poznal Frantu já si už bohužel nepamatuju. Ale když jsem přišel z vojny nějak jsem se dozvěděl, že prodává svůj motocykl ČZ 125 ccm. Cena byla příznivá a splátková, ale stroj nebyl kompletní. Nicméně Franta slíbil pomoc při zkompletování. A slib dodržel, jak je lidem jeho formátu vlastní. Vždycky byl ochoten pomoct. Nespočítám kolik nocí jsme u něj v dílně v Ochozi u Tišnova strávili. Měl s námi jen starosti navíc. Sám jich měl víc něž dost. Ale ctil svůj slib a nikdy ho neporušil. Když jsem se ho po letech na to ptal, vůbec mu to nepřišlo zvláštní. Slíbil – splnil. Tečka.

Za ty roky, co se můžu těšit z přátelství s Františkem se vlastně skoro nezměnil. Možná trochu na pohled (nikdo nemládneme). Ale je pořád neuvěřitelně pracovitý a nápaditý. Včelaří tak poctivě jako závodil. Všechno, co dělá, dělá poctivě. Tak jak se má. Obdivuju ho. Udělal toho pro mě tolik, že mu nikdy nebudu dost vděčný. Známe se fakt dlouho a těšit se z jeho přátelství je pro mě velká čest a radost. Je to opravdový přítel a kamarád.

Franto, všechno NEJ k narozeninám. Hlavně ať Ti zdraví slouží kamaráde!

Jaroslav Brzobohatý