Silniční motocyklové závody se mně líbily odmala. Po fázi divácké jsem se k nim chtěl dostat blíž.

Jako většinou, zasáhla náhoda. Kamarád Radek mně přivedl do Svazarmu Ingstavu Brno, kde byli motocykly a hlavně závodníci. Bratři Lovečkové, Pavel Reissman, lampasák Mario Králík, Mirek Kratochvíl řečený Krtek, Libor Cvrkal atd. Dílna v areálu učňovského střediska složila k údržbě a laborování motocyklů. Genius Zdeněk Kyselý tam zkonstruoval i motorovou brzdu. Drobnou komplikací byla nutnost soužití s autaři kolem Libora Kroupy.

Krom jezdců v dílně pravidelně pobývali i mechanici. Ti krom práce pro své jezdce nemívali problém ani pomáhat ostatním. Taková beztřídní společnost. Pro dopravu na závody sloužila brutální dodávka polského původu zn. Žuk. Brutální byla zejména spotřeba tohoto třírychlostního stroje. Když bylo úplně zle, dalo se jet na závody i Pragou S5T, která sloužila pro výuku Autoškoly. Papírování okolo těchto samohybů se nikdo moc nevěnoval. A tak to musel předseda Alois Bílek koncem měsíce vždycky nějak domalovat. A to on uměl bezvadně 🙂

Krom opravdových mechaniků jsme tam chodili i my, tzv. pomocní mechanici. Dělali jsme, co bylo potřeba. Někdy i dost do noci. A snili o tom, že taky jednou budeme závodit.
Svátkem bývaly jízdní zkoušky. Probíhaly na dvou úzkých asfaltových stezkách v blízkosti letiště v Tuřanech. Samozřejmě ilegálně. Ale nevzpomínám si, že by někdy Veřejná bezpečnost prudila. Ani se tam kupodivu nikomu nic nestalo.

Ale nejvíc byly samozřejmě závody. Pamatuju si, jak jsme jednou na (i z) závody do Břeclavi jeli sedíce na motorkách uvnitř Žuka. Prostě proto, že se dovnitř moto se stojany vedle sebe nevešly. Dalo se.

Koncem roku 1976 mně Krtek Kratochvíl požádal, zda bych s ním nejel na závody do Velkého Meziříčí. Jel bych s ním Žukem a opravdoví mechanici Zdeněk Kyselý a Lada Dvořák by jeli svým autem. Nabídkou jsem byl poctěn a rád jsem ji přijal. Taky trochu proto, že jsem měl poměrně čerstvý řidičák a rád se svezl.

V určenou sobotu jsem brzo ráno přijel do dílny, naložil motorku a věci a čekal na Krtův příjezd. Ale problém! Někdo nechal svítit světla přes noc a vybil baterku. Scheisse!

Když konečně schvácený Krtek dorazil (měl poruchu na cestovním motocyklu), snažili jsme se Žuka oživit. Tedy roztáhnout jiným autem. Byla tam autoškolní PRAGA S5t, ale Krtek neměl papíry na auto a nechtěl do toho sednout. Tak jsme museli někoho odchytnout venku na silnici a vyrazili.

Na závodišti ve VelMezu už netrpělivě čekali Zdeněk s Ladou. Doladili JAWU Junior, s kterou jel Krtek třídu 250 ccm.

Zajímavostí bylo, že ten víkend se snad poprvé objevila na dráze tovární JAWA 250 v sedle s Petrem Balážem. A možná to byl i poslední závod Mirka Vašíčka před odchodem do emigrace.

Tréninky byly zdárně odjety a mechanici odjeli do Brna, aby ráno zas přijeli. Přece jen už byl podzim a docela kosa. Já jsem s Krtkem přenocoval v Žukovi, kde teplo rozhodně nebylo. Vynechali jsme i tradiční sobotní zábavu v Hrbově. V neděli byly její následky na některých pilotech dost znát. Na některých fakt hodně 🙂

Krtkův závod neměl dlouhého trvání. Cca ve třetím kole na konci cílové roviny byl dlouhý. Jako mnoho jezdců před i po  něm. Když se otáčel, aby se vrátil na trať, spadl. Jemu nic, motorce vůbec nic. Jen mu praskl zip na botě. S tím se dalo jet, ale Krtek slezl a dál nejel. To byl možná poslední impuls k tomu, že od příští sezony už Zdeněk Kyselý i Lada Dvořák mechanikovali Pavlu Reissmanovi.

Od té doby jsem zažil závodních víkendů bezpočet. Ale na ty první se nezapomíná.

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora a Tomáš Gescheidt