V dějinách motocyklových závodů patří dvoutaktní pětistovky neboli půllitry k tomu absolutně nejlepšímu, nejdivočejšímu a vůbec plno dalších NEJ. Uznávaný novinář Alan Cathcart měl tu jedinečnou možnost většinu z těchto skvostných bestií otestovat přímo na dráze.

Píše tam, že se v nízkých otáčkách tato věc chová docela v závodním normálu. Pravé peklo přijde, když se přiloží pod kotel. Nepřipraveného pilota ta věc shodí prakticky okamžitě. Nástup výkonu je nepopsatelný. Kdo s tímto umí, je opravdovým Mistrem. A kdo s tím umí vyhrávat, je hoden nejvyšších poct. Jsou takoví. Jména jako Rainey, Doohan, Schwantz, Lawson, oba Robertsové, Abe a pár dalších. Zase tolik jich ale nebylo.

Oproti třeba dnešním speciálům MOTO GP měly půllitry několik zvláštností. Například neměly volnoběh. Pilot musel pořád vrkat s plynem. A umět tuto hromadu železa na startu rozpohybovat a nahodit taky nebylo jen tak. Valentino Rossi ve své knize píše, že speciál MOTO GP je jaksi uživatelsky přátelštější než pětistovka. Tedy, že je tam nástup výkonu pozvolnější. Není tam ten kopanec, který provází u pětistovky ten astronomický nárůst výkonu. Taky si lze všimnout, že se hodně zmenšil počet highsidrů při závodech MOTO GP. U pětistovek jich bylo násobně víc z logiky věci. Prudký nástup výkonu zadní pneu prostě nestačila pobírat. Taky v té minulé éře bylo více a hůř zraněných pilotů. I třeba z absolutní špičky. Ale startovní pole bývalo utěšeně plné.

Že se i u nás za minulého režimu objevilo nemálo dvoutaktních půllitrů lze označit slovem zázrak. Už jen takový stroj legálně pořídit bylo dobrodružství s řadou potíží. A udržovat ho v provozuschopném stavu nebylo jen tak. Všechny věci v motoru x 4, výkonem týrané pneumatiky taky něco (hodně) stály.

Vzpomínám si, jak se jeden cizinec kdysi v Mostě ptal kamaráda Mirka Medka, který jel půllitra SUZUKI, kolik má najeto na sekundárním řetězu. Má být tuším 1500 km. Mirek mu popravdě řekl, že neví, že ho tam má dva roky! To je myslím ilustrující tehdejší stav. A přes to všechno u nás bylo plno lidí, co uměli vodit vysoce výkonnou pětistovku. Samozřejmě Maestro Bohumil Staša, Pavol Dekánek, Marián Troliga, Mirek Medek, Imro a Peter Majorošové, Petr Hlavatka a pár dalších.

Budu upřímný, na závody současných tříd Mistrovství světa se dívám rád a s velkým zájmem. Ale po závodech půllitrů je mně teskno. Pro mně to je a i v budoucnu zůstane to NEJ!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Tomáš Gescheidt