Život pana Krmíčka měl 3 pevné body. Rodina – práce – motocykly. Ty se nejdřív naučil opravovat a vylepšovat. Od toho už byl jen krůček k závodění. Svůj první závod jel v roce 1948 a svou úspěšnou kariéru ukončil v roce 1981. Dvě desítky let patřil k federální špičce malých kubatur a mezinárodních závodů. Několik motocyklů si postavil sám.

Startoval několikrát v Brně při Mistrovství světa. To vše v těžko představitelných podmínkách tehdejší doby. Jeho láska k závodům, řemeslná zručnost a konstruktérský um z něj udělalo váženou a respektovanou postavu v závodních depech. Krom vlastního závodění se významně podílel na kariéře svého syna Oty ml. Ten s otcovou podporou získal několik republikových titulů v kolibří třídě. Udržovat v kondici stroje otce i syny, navíc závodící ve dvou kubaturách, si lze jen velmi obtížně představit. Nebo spíš je to nepředstavitelné. Mluvíme o dobách, kdy většina věcí potřebných k závodění šla získat jen pololegálně. Spíš nelegálně s vidinou velkých problémů. Toto všechno pan Krmíček dokázal. O jeho věhlasu v závodním světě svědčí i velká jména, která si pokládala za čest být mu přítelem. Namátkou Harald Bartol nebo Sepp Schlogl. Plus další těžké váhy z nejvyšších pater motorsportu.

Když jsem se jako kluk začal o motocyklové závody zajímat, jméno pana Krmíčka jsem vnímal. Ale nikdy by mně nenapadlo, že budu mít možnost poznat tohoto vzácného, skvělého chlapa, naživo. Jak jsem potom už měl k závodům blíž, potkával jsem ho a uctivě zdravil. Bylo vidět, že je autoritou a ostatní ho respektují. Vždycky říkal to, co si doopravdy myslel. Stará škola!
Časem jsem se odvážil ho oslovit a trochu si s ním povyprávět. To je věc, která se nedá popsat. Něco jako přímý dotyk s motocyklovou historií a splnění snu. Závodění rozuměl jako málokdo a neměl problém se o svoje názory podělit. Při jednom z těch povídání mně vyrazil dech otázkou – Nezdržuju tě? Co jsem mu odpověděl už nevím, ale určitě nezdržoval.

Když měl pan Krmíček v roce 2019 kulaté 90 narozeniny, byli jsme mu u něj doma v Rohatci popřát. Vymyslel to Mirek Felgr a bylo nás tam cca 10. Honza Dobiáš, Miloš Sedlák, Jura Mrkývka atd. Byla to skvělá akce a pana Krmíčka to zjevně potěšilo. A nás, co jsme tam s ním byli, několikanásobně. Poslední dva roky jsme trávili cyklodovolenou v Mikulčicích u Hodonína. Pokaždé jsem se za panem Krmíčkem stavil v Rohatci na kus řeči. Bylo to moc fajn a vzpomínky na něj budu mít v sobě napořád. Volával jsem mu s přáním k Vánocům, a ještě letos v únoru k jeho 93. narozeninám. Jeho telefonní číslo si nechám v telefonu na památku. Plus knížku s jeho krásným věnováním. Pořád mně to pořádně nedochází, že už tady není. A ještě to nejspíš chvilku potrvá.

Ještě vloni na podzim se pan Krmíček zúčastnil křtu zatáčky pana Bohumila Staši na Automotodromu v Brně. A nedlouho po tom velkolepé oslavy 70tin Mirka Felgra v Ústí nad Orlicí. Bylo na něm vidět, jak je rád mezi svými.

Jsem moc rád, že jsem mohl pana Krmíčka poznat a strávit s ním trochu času. Když máte v životě opravdu velký štěstí, pár takových lidí poznáte. Na pana Ottu budu vzpomínat co budu živ. Jen a jen v dobrým.

Odpočívejte v pokoji. A upřímnou soustrast rodině!

Jaroslav Brzobohatý

Posledná rozlúčka s Ottom Krmíčkom bude v pondelok 28. 3. 2022 o 13. hodine v smútočnej sieni v Hodoníne.