Franta Vala byl nejen skvělým závodníkem, ale hlavně a především slušným a poctivým chlapem. Byl to můj vzor a přítel. Jeho odchod je zničující zprávou, kterou pořád nemůžu pobrat.

Franta začínal z ničeho. Krom své řemeslné šikovnosti a nadšení neměl žádné zvláštní předpoklady k závodní kariéře. Začal z motocrossem. Soupeři mu byli třeba Jarda Ježek st. nebo Milan Šobáň st.
Závodili v tvrdých podmínkách poplatných době. Závodilo se v košilích a ne na zrovna bezpečných tratích. Ale tak to prostě bylo.
Franta si své stroje vždycky připravoval sám. Semtam tehdy sebral i nějaký věnec, ale táhlo ho to k závodění na silnici. Tam sedlal stroje značky ČZ. Měl štěstí, že mu s úpravami motoru pomáhal slovutný ladič doc. Karel Jaroš. Frantovy motocykly měly na nádrži krom značky ČZ i iniciály KJ.
S motocyklem třídy 350 se Franta prozávodil až do federálního Mistráku. Tam už ale bylo potřeba rychlejší stroj a tak s vydatnou pomocí AMK Tišnov pořídil od Jirky Krále Yamahu 350. S tou byl hned první rok (1980) celkově 13. Ale jeho parádním rokem byl rok následující. (1981).
Skončil celkově sedmý! Při vloženém závodě Mistráku při GP Československa byl Franta Vala čtvrtý! Za největšími esy své doby. Pány Balážem – Stašou – Hlavatkou. A to ještě prodělal v rychlém úseku za Veselkou v tréningu kontaktní setkání se zajícem.
Ten závod jsem sledoval jako divák nahoře v Kohoutovicích a byl na Frantu neuvěřitelně pyšný!
Další rok už bylo cítit, že už ho závodění tolik nebaví a že už to není ono. Tak s tím skončil.

Já jsem se s Frantou seznámil cca v roce 1981 po návratu z vojny. Někdo mně řekl, že je na prodej motocykl ČZ 125 právě od něj. Neznali jsme se a tak jsem na něj pracně sháněl kontakt.
Ale povedlo se a stroj jsem koupil. Mělo to motor ze vzduchové ČZ 511, rám stavěl Franta vlastnoručně. Problém trochu bylo, že pár věcí chybělo. Třeba kapoty, přední kolo atd. Ale Franta slíbil pomoc a jak řekl, tak udělal. Pomáhal opravdu hodně. Strávili jsme u něj v dílně bezpočet hodin a i několik nocí. On měl v té době rodinu, 3 děti, chodil normálně do práce a sám závodil.
Kde bral čas na nás, netuším. Už v té době byl mým jezdeckým a hlavně lidským vzorem.
Byl jsem s ním v kontaktu a po každém závodě MotoGP jsme vedli odborné debaty.
Jeho odchod mně drsně zasáhl .

Bude mně strašně chybět. Byl to opravdovej gentleman, frajer a hlavně kamarád. Jeho přátelství, kterým mně poctil, pro mně byla obrovská pocta, čest a radost.
Zbylo mně po něm množství krásných vzpomínek, za který mu budu navěky vděčný.
Bude trvat, až smutek z jeho odchodu trochu přebolí. Jestli vůbec někdy.

Franto, moc děkuju za všechno. Odpočívej v pokoji.

Jaroslav Brzobohatý

Redakcia portálu Roadracing.sk vyjadruje úprimnú sústrasť pozostalým