V sobotu sa na Holíčskom zámockom okruhu uskutočnil 15. ročník motocyklových pretekov, ktorý svojou návštevou poctil legendárny 15-násobný majster sveta Giacomo Agostini a ďalšie motocyklové legendy. Zverejňujeme výsledky pretekov, ktoré boli zároveň medzinárodnými majstrovstvami ST vintage v jazde pravidelnosti, Ducati Slovakia Cupu a Jawa 50 Cupu. Pod výsledkami nájdete galériu od fotografa Pavla Salabu.
Výsledky: trieda A1, trieda A2, trieda B, trieda C, trieda D, trieda E-sidecar, Ducati Slovakia Cup a Jawa 50 Cup.
Celý minulý týden řeším v práci neodkladné jobovky, takže na přípravu sajdkáry není čas. Po několika letech sajdkárové abstinence se těším na závody v Holíči, kde se snad konečně trochu svezeme, i když asi není nevhodnějšího stroje na městský okruh než naše historická F1 britského konstruktéra a závodníka Colina Jacobse, který s ní snad startoval i na legendárním ostrově Man.
Ve čtvrtek tak konečně dělám drobné úpravy na přívodu paliva pro odstranění problémů v nízkých otáčkách, což funguje hezky, ale motoru se v nich asi zalíbilo a nechce se mu pro změnu do vysokých otáček. Vedro k padnutí aktivitu mého mozku spíš tlumí, tak mechanicky dělám to co se má …. Svíčky, fajfky, kabely, trysky ….. a ejhle šoupátko jednoho karburátoru odmítá spolupráci. Tak honem zkanibalizovat jiný stroj, díly jsou naštěstí stejné, rutinní přeskládání karburátorů. Je to lepší, ale ne o moc. Koukáme na to s Romanem Sedláčkem, který mezitím dorazil na kafe a nic nás nenapadá.
Roman odjíždí a já volám spolujezdcovi Pepovi Synkovi že to odpískáme a Holíč nebude. Musím přiznat, že v tom čtvrtečním vedru mě to už ani nevadilo. Představa že v tom počasí budeme závodit moc lákavá nebyla. Ale ještě jsem nevyzkoušel poslední radu Romana, a něco vzdát je přeci tak jednoduché! Honem k soustruhu, vyrobit pár dílů, šup s nimi do sajdkáry. Motor chvilku přemýšlí co s tím, a pak začne fungovat jak má.
Je asi 7 večer, volám Pepovi, že je všechno jinak a JEDEME! Sbalím všechno kromě sajdkáry a volám kamarádovi jestli by mi pomohl nasadit kapotáž, což je práce pro dva. “Sedím u bazénu a mám už dvě piva” chápu že nikam nepojede, tak startuji vysokozdvižný vozík a kapotáž je na místě za pár minut. Před půlnocí mám všechno připravené, trochu vyspat a ráno v 5 hurá směr Holíč.
D1 se ukazuje ze své vlídné strany a před devátou vjíždím do depa na Holíčském zámku. Takový návrat domů, kolikrát jsem tu už vlastně jel?
A zbytek už je klasika, super závody, asi rekordní počet startujících ve třídě sajdkár, ostatní třídy také s přehlídkou zajímavých strojů a ještě zajímavějších jezdců.
Klobouk dolů před všemi, kdo nám to potěšení organizují! Díky Peterovi Balážovi a všem které má okolo sebe, městu Holíč za nadšeného primátora i občany kteří mají jednou za rok pochopení pro našeho koníčka.
Věřím že zvěsti o posledním ročníku Holíčského zámockého okruhu jsou jenom plané pomluvy a těším se příští rok na viděnou!