Rok 2025 byl pro Lukáše především ve znamení zásadních událostí v jeho vzdělání, a tak musely závody trochu stranou.

„V době, kdy jsem dělal maturitu na střední škole Trivis v Brně a následně přijímací zkoušky na Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, byla už většina šampionátů rozjetých, a tak jsme se rozhodli závodit v české verzi Yamaha R7 Cupu pořádané agenturou Dafit Filla. Zároveň jsme se po třech letech podívali i na závody Alpe Adria v Brně a na Slovakiaringu a to s týmem Roháč&Fejta Motoracing, kterého jsme součástí od roku 2022 a bez jehož podpory bychom si závodění nemohli dovolit,“ sděluje na začátek Lukáš.

Po úspěšné maturitě i přijímacích zkouškách tak začal závodní rok později a o to intenzivněji bylo třeba se věnovat tréninku. „Hned ten samý den, co jsem odmaturoval, vyjeli jsme na Pannoniaring, kde jsme dva dny intenzivně najížděli kola a doháněli tak handicap, který jsme díky školním povinnostem měli,“ říká jezdec.

Hned první závody se jely na zbrusu nové trati Balaton Park v Maďarsku. „Byli jsme první, kdo zde tento rok trénoval a závodil, a tak se dané akce účastnily i jezdkyně World WCR, a to ty nejlepší. Bylo to zajímavé srovnání, kdy jsem zjistil, že je potřeba na sobě ještě v mnohém popracovat. Navíc ani s okruhem jsme si příliš nesedli,“ sděluje své dojmy ze závodu, ve kterém nakonec obsadil 5. místo.

Další závodní zastávkou byl podnik Alpe Adria, který se jel na Lukášově „domovské dráze“ v Brně. „Závod jsme původně neplánovali, ale celá ´žlutá rodina´ tam vyrazila a neužít si takovou událost by byl hřích,“ usmívá se jezdec, který se zde představil v kategorii Sportbike a zároveň Alpe Adria R7 Cupu, jenž je pořádán v rámci zmíněné třídy.

„Celý víkend byl jedno velké dobrodružství,“ vypráví Lukáš dnes již se spokojeným výrazem ve tváři. „Týden před závody jsem měl při tréninku v Brně nepříjemný pád, kdy jsem sice neutrpěl závažná zranění, ale bez naraženin se to neobešlo. Hůře dopadla motorka, kde bylo potřeba vyměnit mnoho částí, aby bylo možné startovat. Díky našim dodavatelům náhradních dílů se většinu materiálu podařilo obstarat, ovšem display a výfuk jsme si museli vypůjčit. Táta pro to jel až do Písku k Tomášovi Kabourkovi, kterému bych zde za to rád poděkoval. Následovala pak dlouhá noc, kdy Tomáš Daněk a táta motorku nachystali k použití,“ říká Lukáš a pokračuje: „Stroj byl sice v pořádku, ale já byl jako přejetý Pendolinem, takže až do kvalifikace jsem se trápil bolestí. Naštěstí do závodu si po patřičné péči, za kterou děkuji své přítelkyni Diance, tělo dalo říct a já skončil ve Sportbikách dvakrát pátý v dlouhém závodě a jednou šestý ve sprintu. V R7 Cupu to pak bylo třikrát třetí místo, takže vše nakonec skončilo happyendem.“

Do Brna se pak Zálesák, jak má napsáno na své kombinéze, vrátil v dalším závodě českého Yamaha R7 Cupu a vybojoval zde druhé místo. Poté následoval Most, kde, jak sám říká, byl vždy pouze „na skok“ a tak byl oproti svým největším soupeřům trochu v nevýhodě. „Most patří k mým oblíbeným tratím, a tak jsem byl rád, že jsem si ho mohl poprvé užít plnými doušky. Jezdit tam je nesmírně zábavné, a i když mi to stačilo pouze na 3. místo, tak už teď se těším, až se na tuto dráhu zase vrátím,“ shrnuje své dojmy.

Závěr R7 Cupu patřil okruhu Slovakia Ring, kde hned na to navazoval poslední podnik Alpe Adria. „Byl to dlouhý ‚Slovenský víkend‘ a dokonce nám i docela přálo počasí. Navíc jsem si na akci Dafitu vyzkoušel roli instruktora a moji oba ‚svěřenci‘ výrazně zrychlili,“ radostně konstatuje Lukáš s tím, že by se rád této činnosti věnoval i do budoucna. „Závody pak jsme zakončili druhým místem v závodě českého R7 Cupu a stejná pozice mi patří i v celkové klasifikaci. Sice do evropského superfinále postoupil pouze vítěz, což mě trochu mrzí, ale i tak to v kontextu krátké přípravy nebylo špatné,“ shrnuje své působení v české sérii a pokračuje: „V Alpe Adrii jsem v prvním závodě skončil pátý a ve sprintu šestý ve třídě Sportbike, mezi r-sedmičkami pak třetí. Stále jsem ale hledali, kde máme rezervy a zkusili jsme upravit převod používaný do té doby, což se ukázalo jako skvělá volba a já bojoval o stupně vítězů mezi sportbiky. I když jsem nakonec skončil čtvrtý, jsem rád, že se nám podařilo něco posunout dál,“ líčí své dojmy Lukáš, který kromě zmíněného umístění stál na druhém stupínku mezi Yamahami R7, což byl jeho nejlepší výsledek v této třídě. Celkově pak body získané v obou závodech Alpe Adria vynesli českému jezdci 8. místo ve třídě Sportbike a 4. místo v Yamaha R7 Cupu.

Závěr sezóny (jak jinak) patřil Velké ceně Bohumila Staši na brněnském Masarykově okruhu. „S er-sedmičkou mezi twiny je to opravdu náročné, když vám chybí cca 20 koní, ale je zase super, když vidíte, že se mezi nimi i tak neztratíte,“ směje se Lukáš, který loni v této třídě závodil v seriálu CAMS a v mistrovství Slovenska přírodních okruhů, kde získal celkově 8. resp. 9. místo. „Letos jsme to pojali trochu jako testování nastavení, které jsme chtěli vyzkoušet v konkurenci rychlejších už v pátečním tréninku. Protože ale pršelo, nechali jsme to do kvalifikace, abychom po 19. místě na startu zjistili, že to není ono a na závod se zase vrátili k tomu, co máme osvědčené. V závodě jsem se hned po startu v obou jízdách probojoval na 12. pozici, na které jsem skončil i v cíli,“ shrnuje poslední závod roku 2025.

„Sice nejsem úplně spokojený s letošními výsledky, ale na to, že jsem toho moc nenajezdil, tak to asi není úplně špatné. Každopádně budeme muset přes zimu popracovat na motorce, protože výkon už není takový, jaký bychom si představovali, což bylo znát především na rovinkách v závěrečném brněnském závodě,“ uzavírá své hodnocení a na úplný závěr nastiňuje své vize na příští rok: „Zatím je to ve fázi plánů a variant. Vše bude záležet na týmu a finančních možnostech, ale pokud to půjde, rád bych se ještě jeden rok věnoval závodění s Yamahou R7. Je to nesmírně poslušná motorka, se kterou zažijete spoustu legrace, a navíc má potenciál. I když dostat jí na úroveň konkurence vyžaduje spoustu úsilí. Ale právě to je na tom to krásné,“ uzavírá svůj letošní závodní rok Lukáš Záleský.

Tlačová správa Lukáša Záleského
Foto: Pavel Salaba, Josef Fait a Neplechsound