Byl to ten závod, kdy si po mnoha letech řekneš – MOST YAMAHA Cup a vybaví se Ti celý děj před očima.

Trať byla s původním, velmi rychlým retardérem (dlouhá léta před jeho úpravou do současného stavu). Byla ale upravena jeho úniková zóna, v době závodu, ale jenom slabá vrstva kačírku, takže hlavně hlinitý povrch. A před závodem celo noc hustě pršelo. Rovněž závod YAMAHA Cupu se jel za hustého deště. Takže v únikové zóně bylo hluboké bláto.

Byl odstartován závod, vedoucí skupina najela do retardéru a vedoucí jezdec havaroval. A potom to bylo jako přes kopírák, dovolím si použít výraz – bylo to takové decentní „odkládání“ motocyklů. Co kolo, to některý z jezdců opustil závodní trať.
Traťáci nemohli stíhat uklízet motocykly. Na pomoc přiběhly posily a postupem času už dávali stroje jenom na jednu hromadu. Po závodě to v retardéru vypadalo jako na „výřadu“.
Důležité a hlavní bylo, že nikdo z jezdců ani uklízejících nebyl během tohoto hektického závodu zraněný.

Text a foto: Luboš Novosád