Dnes dopoledne opustil tento svět ve věku nedožitých 81 let pan Jaroslav Marek…

Motocyklové silniční závody provázely slavkovského patriota celý život. Nejprve sám docela slušně závodil. A když svou kariéru ukončil, snažil se jiným pomáhat v těch jejích. Za všechny musím zmínit třeba Olina Hanáka. S nasazením a elánem sobě vlastním. Krom starostí a nervů z toho nic neměl. Dělal to z čisté lásky k tomu sportu. Plus z vrozené dobroty srdce, která mu byla vlastní.

Samostatnou kapitolou je Jardovo traťokomisařství. Spolu s bratrem Mirkem sloužívali jako maršálové už na staré brněnské trati. Celé víkendy-za každýho počasí. A skoro zadarmo.
Po roce 1987 už na novém Automotodromu na to plynule navázali. Jejich revírem byla stanice č.13. Mezi novináři i fotoreportéry vyhlášená dobrá adresa. A Jarda zvaný Markofon k tomu tam výrazně přispíval.

Mně s Jardou možná seznámil Tomáš Gescheidt. Jako s řadou dalších skvělých lidí. Byla radost potkávat jeho usměvavou tvář třeba v Kyjově, St. Městě, Kopčanech nebo Holíči. Měl sebou vždycky po ruce nějaký životabudič. To k němu patřilo. Ale hlavně kolem sebe šířil dobrou náladu. S takovýma lidma je na světě dobře.

Jardovým opravdovým štěstím bylo, že potkal Vendulku. Když už ho začaly dobíhat neduhy poplatné věku, Vendy byla vždycky nablízku. Nikdo si pořádně neumí představit, kolik to je starostí, nervů a trápení. Vendy to dokázala.
My všichni kamarádi a známí Jardy Marka jí jsme a vždycky budeme vděční.

Čest Tvé památce, Jardo! Díky za všechno. Odpočívej v pokoji!

Jaroslav brzobohatý