Jméno Heutmekers jistě něco říká fandům motosportu. Harry v Československu dlouho a dobře brázdil silniční tratě, a taky zde našel svou životní družku Bobinu.

Harry (1950) začal se sportem jako mnoho jiných jako cyklista. Docela se mu i dařilo, ale pošilhával po motocyklech, což mu doma rezolutně zakázali. Ale v momentě, kdy dosáhl plnoletosti, do toho šel naplno. Ale ještě před tím se stihl poprvé oženit. Měl trochu smůlu, že v těch letech mělo Holandsko velký přetlak špičkových jezdců ve třídě 500 ccm, tedy právě v té, kterou Harry jezdil. Jména jako Boet  van Dulmen, Will Hartog nebo Jack Middelbug měly váhu i v mistrovství světa. Ale i proti těmto esům se občas podařil Harrymu dobrý výsledek. Například v jednom závodě se jezdci domluvili, že kdo první protne cílovou čáru prvního kola, získá výhru tisíc guldenů. A Harry ji získal.

Mechanické základy získal v armádě, což se mu později mockrát hodilo. Holandská federace ho přes nesporné dílčí úspěchy nechtěla nominovat na mezinárodní scénu. Harry to vyřešil tak, že o totéž požádal federaci německou, která mu promptně vyhověla. O něco později startoval i s československou licencí.

Jako mladý jezdec se jednou svezl i na legendární TT. K tomu poznámka: motocykl, s kterým startoval v roce 1991 na Manu Petr Hlavatka, byl právě od Harryho. Své si taky odjezdil v Asii, například na drahách v Johoru nebo v Macau. V organizaci tam působil jistý Mike Trimby, dnes vysoký činitel IRTY.

Harry byl jezdec silných kubatur. Nejvíc ve třídě 500 ccm, po jejím konci Superbike. Jel i několik závodů mistrovství světa, sice nebodoval, ale rozhodně se v tehdejší silné konkurenci neztratil. V mistrovství Evropy už body získal. Například v památném závodě v Brně 1984, kde těsně před cílem bourali z medailových pozic naši piloti Staša a Dekánek. Tady Harry taky zažil horkou chvilku, kdy při pádu přišel o kus plexi, ale zvedl to a bral body za sedmé místo. Jeden z motocyklů, co Harry sedlal, byla Suzuki po Francu Uncinim ze stáje Roberta Galliny. Jen pro připomenutí, Franco se stal v roce 1982 mistrem světa pětistovek.

Na československé scéně se Harry uvedl hned vítězstvím v Banské Bystrici.  Možná i proto k nám rád a často jezdil. V jedné době závodil také za Mototechnu Banská Bystrica. Dle jeho slov ho v Hořicích požádali o to, jestli by neprojel okruh a neposoudil, zda je způsobilý pro závody třídy 500 ccm. I později o totéž ve třídě Superbike.

V roce 1991 se Harry stal československým šampionem Superbiků. A sbíral i úspěchy v mezinárodních závodech: Pieštany, Těrlicko, Hořice, Jindřchův Hradec atd. Krom ježdění přivedl i několik sponzorů. Nejen pro sebe, ale i například pro Jardu Huleše nebo Bohumila Stašu ml. Firmy jako BvB, Eurol, nebo Isostar si jistě řada fandů pamatuje z kapot motocyklů tehdejších jezdců. Motoristický sport se nedá dost dobře provozovat bez finanční podpory.

S přáteli z těch dob se Harry potkává (a rád) dodnes například s Bohumilem Stašou, Pavlem Dekánkem nebo Petrem Balážem. Jako jeho průvodkyně a hlavně tlumočnice funguje paní Bobi Heutmekers. S ní je Harry od roku 1983, mají spolu dvě děti, dceru a syna. Syn hraje lední hokej. Na mou otázku, zda ho to netáhlo po otcově vzoru k motocyklům, oba s úlevou odvětili, že naštěstí ne.

Harry Heutmekers na mně působí dojmem člověka, spokojeného s tím, co dokázal a zažil. Letos se objevili v Brně při GP na pozvání pana Trimbyho. S Harrym i jeho paní bylo milý se potkat a zavzpomínat. Tak doufám, že to nebylo nadlouho naposled. Mohli by být k vidění i v září v Dymokurech.  

Harryho oblíbené  číslo bylo číslo 80. To vyměnil snad jen jednou za č. 1, tedy po zisku titulu šampiona. Na mou otázku, proč tohle číslo pravil, že s číslem 80 dojel ve svém prvním cyklistickém závodě na 4. místě. Tak proto.

Velké množství fotografií z jeho jezdecké kariéry najdete tady: www.classic-motorrad.de

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Ing. Tomáš Gescheidt a Karel Šoukal