Už od mala jsem si umínil, že jednou budu závodníkem. Jen jsem úplně nevěděl, jak na to. Jako většinou, zasáhla náhoda. V Ingstavu, kde jsem se učil, byla poměrně početná skupina silničně-závodních nadšenců. Jména jako Libor Cvrkal, Pavel Reissman, Zdeněk a Jirka Lovečkové, Mirek Kratochvíl, Mario Králik atd. Mezi mechaniky už tehdy vynikal technický genius pan Zdeněk Kyselý a šéfoval tomu jistý Alois Bílek.

V té době jsem pochopitelně neměl na vlastní závodění potřebné peníze, a tak jsem chtěl aspoň být u toho. Jezdil jsem na závody jako takový pomocný mechanik a poskok. A jezdil jsem rád. Ořechov, Břeclav, v Brně za Výstavištěm, Malacky atd.

V těch dobách si začínající závodník mohl vybrat ze dvou málo lákavých možností jak začít. Buď jezdit terénní soutěže, nebo si odjezdit rok ve třídě 175 ccm (tzv. katalog). O možnosti jezdit soutěže jsem ani neuvažoval. Terén mně nelákal a zejména jsem neměl na čem jezdit. Shodou náhod byl v Ingstavu jeden kalatog volný. Už si nepamatuju, po kom byl. On s tím nikdo nechtěl jezdit. Byly to sériový kusy, moc to nejelo a taky to moc nebrzdilo a nezatáčelo.

Takže když jsem měl jet na čem, bylo potřeba vyřídit formality. Na středisku Svazarmu na Baštách jsem si vyzvedl u pana Čady žádost o licenci, vyplnil, prošel lékařskou prohlídkou a bylo. Poslal jsem přihlášku do Malacek na své první závody. Dostal jsem přiděleno startovní číslo 3. Ne snad proto, že bych byl tak vysoko nasazen. Určitě proto, že seznamy byly dělány podle abeced a já jsem od B. 🙂

Malacky jsem zvolil z několika důvodů. Byl jsem tam před rokem jako doprovod a byl to vlastně první závod v sezoně (24. 4.). Měl jsem motocykl, kombinézu, helmu a mechanika, ale netušil jsem, jak se do Malacek dostanu. Na poslední chvíli jsem ukecal kamaráda Jardu Brychtu jezdícího motocross. Ten byl majitelem na tu dobu luxusní dodávky polského původu Nysy. O naší tehdejší naivitě svědčí asi nejlíp fakt, že jsme měli jednu náhradní svíčku a pár kusů nářadí. Taky jsem přizval na svou závodní premiéru svou tehdejší babu Míšu. Důvody netřeba podrobně popisovat.

V Malackách se jednalo o klasický okruh mezi baráky. Co bylo zajímavý, že se poměrně dlouho nevědělo, kterým směrem se pojede, jestli po směru hodinových ručiček nebo proti. Parkoviště bylo na fotbalovém hřišti mimo závodní dráhu. Při těchto závodech se jelo nějaký snad Mistrovství Slovenska (nebo volná třída), to už nevím. A byla tam velká jména: Mitošinka, Kurtha, Korčák atd. Přímo vedle nás stál příjemný Jožko Toráč  z Pieštan. Připadal jsem si fakt závodnicky. Za zmínku ještě stojí, že v katalogových padesátkách startoval jistý Pavol Dekánek.

V katalogové třídě 175 ccm byly na startu velký jména té doby. Šobáň st., Kalina, Ivo Vana, Navrátil atd. Tréninky proběhly relativně v klidu. Ten zmizel druhý den ráno po probuzení. Pršelo. A já jsem do té doby na motocyklu na vodě NIKDY nejel! Ale nebyl čas na hrdinství. Závod jsem dokončil na 10. místě z 12 jezdců. S tím jsem byl navýsost spokojený. Vyhrál Ivoš Vana z Modřic, katalogový eso těch dob. Druhý byl ježek Šobáň, třetí Karel Kalina, šestý Zdena Fojtík, osmý Franta Hudec, devátý Pavel Šlezar.  

Hezky se na to vzpomíná i po těch letech. Děsivý na tom je to, že to je letos kulatých 40 let. S řadou s těch lidí se dá dodnes potkat na závodech, s některými i v sedle motocyklu. Tyhle vzpomínky jsou bohužel nepřenosný. Zejména mladším kamarádům může připadat, že to jsou příběhy z jiných planet. Ale bylo to tak a možná je dobrý si to občas připomenout. Vzpomínky zůstanou!

Jaroslav Brzobohatý