Tvrzení, že Joey Dunlop byl největší ikona roadracingového závodění není třeba nijak extra zdůrazňovat. To je obecně přijímaná skutečnost. Jeho příběh je navěky  pevnou součástí legendy TT na ostrově Man. Jeho socha v životní velikosti ční v manských horách, na ostrově věčné touhy.

Se svými 26 tam vyhranými závody je zatím nepřekonaným rekordmanem. První závod na TT vyhrál v roce 1977, poslední v roce 2000. Celkem třikrát tam slavil hattrick. Krom toho vyhrál 24x Ulster Grand Prix a 13x North West. To jsou 3 obecně uznávané největší  roadracingové závody na světě. V různých kubaturách, lhostejno zdali 2T nebo 4T. Stala se z něj opravdová hvězda! Ale nikdy se tak nechoval. Pamatoval, odkud vzešel a hvězdné manýry mu byly bytostně cizí.

Joey začal ve skromných podmínkách, kde s kamarády z tzv. Armoy armády jezdili po Irsku závod od závodu a naplno si užívali závodního cvrkotu. Bohužel zasáhl osud a Frank Kennedy i Mervin Robinson přišli o život. Tuto stránku závodního světa sice podvědomě tuší každý, kdo jde na start, ale všichni věří, že mají dost schopností, aby přežili. Proto se i Joey otřesený smrtí kamarádů, k závodům vrátil. Láska a nadšení byly silnější.

Závodit začal i Robert Dunlop, Joeyho bratr. Často se na trati utkávali i spolu, věnovali se tomu naplno a oběma se dařilo. Když Robert na TT vinou technické závady těžce boural a nemohl závodit, dělal bratrovi technickou podporu. Toho si Joey velmi vážil.

O závodění a úspěších Joeye Dunlopa se ví hodně. Ale myslím si, že se stal tak významným a uctívaným zejména pro svoje lidské a povahové vlastnosti. Nebyl jen tím, kdo jezdí rychle na motocyklu. Citlivě vnímal i problémy okolního světa. Podílel se na humanitárních misích v Rumunsku, bývalé Jugoslávii atd. Bez velkého humbuku naložil svou dodávku a sám potřebnou pomoc dopravil, kam bylo potřeba. Její Veličenstvo britská královna ho vyznamenala řády OBE A MBE.

Aby nedával špatný příklad mládeži přestal kouřit. Na některé závody ho vždy doprovázel někdo z jeho velké rodiny. Ve filmu Road paní Linda (Joeyho žena) uvedla, že vůbec netušila, co její muž pro tolik lidí znamenal. Bohužel se to dozvěděla až při Joeyho pohřbu.

V roce 2000 Joey Dunlop vyhrál na TT třídy 125, 250 a F1 (Superbike). S plnou tovární podporou Hondy. S tou mimochodem neměl nikdy uzavřenou papírovou smlouvu. Stačilo podání ruky! Šéf Hondy UK k tomu tehdy řekl: „Joey byl vznešený a noblesní muž. Jeho slovo bylo zákon, který nikdy neporušil.“

Krátce po veleúspěšné TT odešel z tohoto světa vlastní rukou Joeyho blízký přítel. Aby přišel na jiné myšlenky, přihlásil se na málo významný závod do estonského Tallinu se svou 125 kou. Tam už několikrát startoval a docela rád změnil prostředí.

Naneštěstí během závodu začalo pršet a Joey těžce havaroval. Zemřel na místě. Když se ta strašná zpráva rozlétla po světě, nikdo tomu nemohl uvěřit. Ale byla to smutná pravda… Na poslední rozloučení v Ballymoney přišly tisíce lidí a další nekonečné množství z celého světa posílalo kondolence. On sám chtěl, aby se na něj vzpomínalo jako na člověka, který byl sám sebou. Ne na nějakou odosobněnou hvězdu. Tohle přání se mu rozhodně splnilo, jen to nemuselo být tak brzo.

Příběh Joeye Dunlopa a celé závodnické dynastie Dunlopů skvěle zachycuje film ROAD (2014). Neobyčejně silný příběh lemovaný tragickými osudy. Nebezpečí je při motocyklových závodech všudypřítomné. Všichni o něm vědí, ale málokdo si ho umí připustit. Tak to je a bohužel i v budoucnosti bude.

Joey Dunlop, král silnic, by se právě dnes dožil 66 let.

Čest jeho památce!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora