PLUS FOTOGALÉRIA – Dne 6. 7. 1975 při závodě třídy 350 ccm Mistrovství ČSSR v Novém Meste nad Váhom havaroval jezdec Jiří Bursa. Na následky těžkých zranění zemřel. Pravděpodobnou příčinou havárie byl defekt zadní pneu. Závodník neměl šanci.

Tolik stručná zpráva. Ale za touto stručnou zprávou o fatální havárii se skrývá řada dalších příběhů. Jeden z nich se stal v den 45. výročí této události, tedy 6. 7. 2020. Syn pana Bursy Michal inicioval k tomuto datu odhalení důstojného pomníku. Není přesně v místě tragické havárie. Tam sice je pomníček, ale je obtížně přístupném místě, kde se nedá zastavit beztoho, aby se vozidlo stalo nebezpečnou překážkou provozu. A v neposlední řadě developer, kterému teď pozemek patří, s tím má problém.

Takže bylo nalezeno důstojné místo zhruba v prostoru bývalého startu. V prostoru ulic Klčové a Ondreje Plachého. V takovém parčíku. Velkou pomoc Michalovi s pomníkem poskytl novoměstský rodák pan Maroš Slovák. Ten se postaral o technické věci spojené s výstavbou, Michal poskytl finanční krytí. Výsledné dílo bylo 6. 7. 2020 zhruba v poledne odhaleno.

K odhalení památníku pozval Michal Bursa krom své rodiny, soupeře a kamarády závodníky svého otce. Pozvání přijali skutečné hvězdy tehdejší československé silnice. Pánové Baláž, Fendrich, Dekánek, Dobiáš, bratři Majorošové, David, Mrkývka, Kunc, Miloš Sedlák, Petr a Klátil. Ti všichni se utkávali na trati Podjavorinského okruhu v jeho tehdejší podobě. I po těch letech mají pánové jiskru v oku a plno elánu. I když jim vlasy trochu prokvetly stříbrem nebo prořídly. Závodnická srdce jim zůstala. Nechyběli ale ani Dalibor Žiška a Martin Psotný, kteří sice na starém okruhu nejezdili, ale k historii novoměstského sportu jako závodníci rozhodně patří. Michal s moderátorem akce Richradem Karnokem všechny přivítal a poděkoval, že přišli uctít památku jeho tatínka. Odhalení pomníku pana Bursy se zúčastnil i viceprimátor Nového Mesta pan František Mašlonka. Místní radnice se k vybudování památníku stavěla velmi vstřícně a celá věc proběhla s jejím laskavým svolením.

Michal Bursa tehdy na osudném závodě přítomen nebyl. Léčil si zranění z motokrosu. Bylo mu tehdy 12 let. Po otcově smrti to chvíli vypadalo, že syn bude muset na závodění jednou provždy zapomenout. Ale naštěstí tomu tak nebylo. První krůčky na silnici byly na 125 Metalex. A potom s velkou pomocí pana Havrdy už to šlo postupně nahoru. Až k republikovým titulům ve třídě SUPERBIKE. Pan Havrda se včera bohužel osobně zúčastnit nemohl. Ze zdravotních důvodů.
V silničním závodním sportu není úplně neobvyklé, že když závodí otec, syn začne taky. Michal to měl o to složitější, že když otce nejvíc potřeboval, najednou nebyl. Pozn. Ve skoro stejné situaci byli otec a syn Havlové. Ale po smrti pana Gustava Havla staršího syna už rodina podobné aktivity rázně zakázala. Mladému Gustíkovi bylo taky tehdy 12 let.

Včera jsme si projeli kousek novomestské původní trati. Můj i tak hodně velký obdiv k tehdejším pilotům se ještě násobně zvětšil. V pasáži, kde havaroval Jiří Bursa, se už jede takovými protahováky pekelně rychle. Tím myslím opravdu rychle. Bez nějakých bezpečnostních zón vedle trati atd. S výbavou obvyklou v těch dobách. Odvahu a nasazení tehdejších závodníků nelze neobdivovat. Padlých na této trati bylo víc než dost. Třeba Zdeněk Židlík, Ruda Mitošinka a další. Ale jen pan Jiří Buirsa tam zemřel.

Příběh Jiřího a Michala Bursových ukazuje v kulisách jedné rodiny, že když jsou láska a nadšení k závodům opravdu mimořádné, prosadí se. Jiří závodil za minulého režimu a musel překonávat řadu věcí, dnes těžko představitelných. Ale poradil si a závodil.
Michal svou kariéru prožil už v nových časech. Věci z minula už tak řešit nemusel, ale přišly jiné. Náklady na závodění začaly raketově růst. A bez peněz se závodit prostě nedá. I s tím si Bursa mladší poradil. Sebevětší jezdecký talent bez potřebného finančního krytí nikdy nebude vítězit.
Dle Michalových slov jeho otec jeho závodění sledoval ze závodnického nebe a držel nad ním ochranou ruku. Tomu nelze nevěřit!

Odhalení pomníku pana Jiřího Bursy bylo velmi příjemnou, společenskou akcí. A příležitostí k setkání bývalých soupeřů ze závodních tratí. Plus jejich rodin a kamarádů. Na místě, kde vzpomínky ožívají. A že jich je.
Jsem moc rád za to, že jsem tam včera mohl být. Díky Michale!

Jaroslav Brzobohatý

—————————————————————————-

Veľký fanúšik motocyklových pretekov z Nového Mesta nad Váhom, Maroš Slovák, pomáhal Michalovi Bursovi pri vybavovaní všetkého potrebného pre postavenie pamätníka Jiřímu Bursovi v Novom Meste nad Váhom a aj pri samotnej realizácii tohto diela. Keďže sa nemohol osobne zúčastniť včerajšieho odhalenia pamätníka, napísal nám niekoľko slov:

Preteky na Podjavorinskom okruhu v Novom Meste nad Váhom si pamätám len okrajovo, pretože ich posledné ročníky ma zastihli v predškolskom veku. Ale už vtedy ma očarila ich úžasná a nezabudnuteľná atmosféra s vôňou spáleného ricínu, balíkov slamy v zlatistej farbe a množstvo nadšených divákov sledujúcich toto podujatie.

Dosť výrazne sa mi zapísali tieto preteky aj vďaka tomu, že moji rodičia sa spriatelili s jedným z vtedajších známych pretekárov, ktorý bol aj u nás doma na návšteve a ja som ešte niekedy začiatkom 80-tych rokov klopil na bicykli zákruty s pokrikom „Sedláček“. V tejto dobe som sa často pohyboval pri Gilanskom mlyne, kde som si všimol pamätníček Jiřího Bursu, o ktorom som sa dozvedel, že na tomto mieste zahynul pri pretekoch motocyklov. Detaily tejto tragédie som sa dozvedel neskôr. V druhej polovici 80-tych rokov som bol na pretekoch v Piešťanoch, ktoré ma nadchli a aj vďaka nim som od roku 1987 začal pravidelne chodiť na GP do Brna, ktoré sa stalo významnou časťou môjho života a poznačilo jeho smerovanie.

Keď som tesne pred koncom spoločného štátu bol vďaka môjmu kamarátovi a začínajúcemu pretekárovi Martinovi Psotnému na niekoľkých pretekoch vtedy ešte spoločných majstrovstiev, som si v kategórii superbajkov všimol meno Michal Bursa a akosi automaticky sa mi jeho priezvisko spojilo s priezviskom zahynutého jazdca. Už vtedy som si u Michala všimol jeho bojovnosť, nadšenie pre tento šport a taktiež pevnú vôľu, ktoré ako som sa od neho dozvedel, zdedil vo veľkej miere po svojom otcovi.

Pred dvomi rokmi som si na FB všimol zdieľaný príspevok, v ktorom sa spomínalo výročie tragédie, na ktorý som zareagoval. Netrvalo dlho a s Michalom som nadviazal dialóg. Vďaka tomu sme sa koncom roku 2018 spolu stretli pri pamätníčku a dohodli, že sa vybuduje nový pamätník. Pôvodne som sa pokúšal o jeho vybudovanie pri mieste tragédie, ale keďže v týchto miestach bude  prebiehať výstavba bytov, rozhodli sme sa požiadať vedenie mesta NMnV o pomoc a podporu, s čím nám ochotne vyšli v ústrety, za čo sme im veľmi vďační.

Nech je tento pamätník dôstojnou spomienkou na Jiřího Bursu, ktorý tu nechal to najcennejšie a taktiež pripomienkou nezabudnuteľných pretekov. 

Maroš Slovák

Fotogaléria od Karla Šoukala