Gregg Hansford byl čtyřnásobným mistrem Austrálie, měl velmi vysoký hlas a neustále se usmíval. Po Micku Doohanovi, Casey Stonerovi a Wayne Gardnerovi byl podle počtu vítězství čtvrtým nejúspěšnějším australským závodníkem.
V roce 1974 jel Hansford v Daytoně v USA závod 200 mil na stroji Yamaha TZ750, závod vyhrál italský pilot Giacomo Agostini na stejném motocyklu. V úvodní Velké ceně v roce 1978 ve Venezuele dlouho vedl, potom však musel vzdát kvůli technické závadě. Podle Jihoafričana Jona Ekerolda Hansford vyhrál 32 procent GP, jichž se zúčastnil, titul mistra světa však nikdy nezískal. V GP startoval v letech 1978 až 1981, v roce 1978 a 1979 se stal vicemistrem světa ve třídě do 250 cm3 a v těchto letech závodil také v Brně. Kvůli zranění se později věnoval závodům cestovních automobilů, zahynul na okruhu, kde se jezdí současná motocyklová GP Austrálie.
Gregg Hansford se narodil 8. dubna 1952. V roce 1973 vyhrál australský šampionát 500 Unlimited Motorcycle Series, v roce 1975 a 1976 vyhrál New Zealand Marlboro Series, stal se čtyřnásobným australským šampiónem. První Velkou cenu absolvoval ve Venezuele na okruhu San Carlos v roce 1978. Hansford startoval na motocyklu Kawasaki Australia, jeho šéfem a současně mechanikem byl Australan Neville Doyle. Na stejném stroji startoval v týmu Life UK Jihoafričan Kork Ballington se spolujezdcem Britem Mickem Grantem, stejně jako německý jezdec Toni Mang, jehož mechanikem byl Sepp Schlögl. Šéfem týmu Kawasaki byl Stan Shenton. Ve třídě do 350 cm3 startoval v San Carlos z pole position Ital Franco Uncini (Yamaha), Hansford vedl s náskokem téměř 15 sekund, ale musel (stejně jako ve dvěstěpadesátkách) vzdát kvůli poruše „simeringu“ na slabě dimenzované klikové hřídeli.
Prvního vítězství v motocyklovém mistrovství světa dosáhl při GP Španělska v Jaramě v roce 1978. Byla to jeho druhá Velká cena a Hansford zvítězil v závodě třídy do 250 cm3. Náskok na trojnásobného mistra světa třídy do 500 cm3 Kennyho Robertse staršího, který zpočátku sezóny zkoušel také starty ve „dvěstěpadesátkách“, byl více jak 10 sekund, třetí skončil Ital Franco Uncini na stroji Yamaha, Kork Ballington byl čtvrtý. Je pozoruhodné, že Kennymu Robertsovi a Greggu Hansfordovi původně ve Španělsku nebyl umožněn start. Robertsovi pomohla až intervence motocyklové společnosti AMA, Hansford musel vynechat páteční trénink a start mu byl povolen až na základě zasedání mezinárodní jury. Mechaniky Kennyho Robertse, který vyhrál při premiéře ve Venezuele, byli Kel Carruthers, Nobby Clark a Trevor Tilbury. Roberts obsadil dvě druhá místa a zvítězil také v nizozemském Assenu. Nasbíral 54 bodů, pak se ale rozumně soustředil na „půllitry“ a na GP ČSSR již nestartoval. Hansford zvítězil ve třídě do 250 cm3 v roce 1978 čtyřikrát, vedle Španělska vyhrál ve Francii (Nogaro), ve Švédsku (Karlskoga) a v Jugoslávii (Grobnik). Celkově skončil se 118 body druhý za Korkem Ballingtonem (124 body), třetí byl francouzský pilot Patrick Fernandez na stroji Yamaha. Ve třídě do 350 cm3 vyhrál Hansford v roce 1978 GP Francie v Nogaru, GP Švédska v Karlskoze a GP Jugoslávie na Grogniku. Celkově skončil se 76 body třetí za Korkem Ballingtonem (134) a japonským pilotem Takazumi Katayamou na motocyklu Yamaha (77 bodů).
V roce 1979 Hansford nevyhrál ani jednu GP „dvěstěpadesátek“. Skončil druhý za Korkem Ballingtonem (141 ku 81 bodu), třetí byl Graziano Rossi a stroji Morbidelli – ano, byl to otec slavného Valentina Rossiho a vítěz tří Velkých cen v roce 1979 (Rossi nasbíral 67 bodů). Celkem vyhrál Hansford čtyři závody ve třídě do 250 cm3, skončí desetkrát druhý a jednou třetí. Ve třídě do 350 cm3 v roce 1979 Hansford vyhrál GP Národů v Imole, GP Holandska v Assenu a GP Finska v Imatře, celkově skončil se 77 body třetí za čtyřnásobným mistrem světa Korkem Ballingtonem (99 bodů) a Patrickem Fernandezem (Yamaha, 90 bodů).
27. července 1980 startoval Hansford společně s Američanem Eddie Lawsonem na motocyklu Kawasaki při 8hodinovém vytrvalostním závodě v japonské Suzuce. Skončil druhý, zvítězili Wes Cooley z USA s Novozélanďanem Graemem Crosbym na stroji Yoshimura Suzuki. Stejně jako vítězové ujeli 200 kol, třetí je posádka francouzských pilotů Marc Fontan a Hervé Moineau (Honda), kteří ujeli 197 kol. V roce 1980 a 1981 startoval Hansford pouze na stroji Kawasaki ve třídě do 500 cm3, nezískal však ani jeden mistrovský bod. Při závodě formule 750 „200 mil“ v italské Imole si na stroji Kawasaki 500 5. dubna 1981 zlomil nohu. Opět startoval v nizozemském Assenu a skončil čtrnáctý, boduje však pouze deset nejlepších pilotů. Při GP Belgie ve Spa Francorchamps si jako jediný na konci třetího kola vyměnil „slicky“ za mokré pneumatiky, potom však havaroval a utrpěl zlomeninu nohy a kyčle.
Přišlo období, kdy Gregg Hansford opustil motocyklový sport. Vyhrál čtyři závody „dvěstěpadesátek“ a šest ve třídě do 350 cm3 a je z hlediska počtu vítězství čtvrtým nejúspěšnějším australským závodníkem po Micku Doohanovi (54 vítězství), Casey Stonerovi (38) a Wayne Gardnerovi (18). Gregg Hansford se automobilovým závodům věnoval od roku 1983. Zahynul ve věku 43 let v závodě cestovních vozů 5. března 1995 na okruhu Phillip Island, kde se v současné době jezdí závody MotoGP. Jeho vůz Ford Mondeo se vrátil na trať po nárazu do bariéry pneumatik a kolidoval s dalším automobilem. Gregg Hansford byl pohřben na hřbitově v Brisbane.
Text a foto: Tomáš Gescheidt
