Petr Najman: vítězství a zranění z Imatry

Richard Karnok

Bývalá trať závodů mistrovství světa měla být poslední prověrkou Petra Najmana před startem v aktuálním mistrovství světa. Při závodech IRRC ve finské Imatře zazářil skvělými výkony, ale poté se těžce zranil a tím přijde o závody světových Supersportů v Mostě.

První červencový víkend pokračoval letošní seriál Mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC) ve finské Imatře. Na legendární trať se jezdci mohli vrátit po covidové pauze a nechyběl tu ani Petr Najman. Pro severočeského závodníka to byla v Imatře premiéra, nicméně od začátku ukázal, že ho ani nová trať nezaskočí. Od prvních tréninků patřil mezi nejrychlejší na trati, což pak potvrdil skvělým vítězstvím v prvním závodě IRRC.

Víkend v Imatře se však rychle otočil na druhou stranu a v nedělním volném závodě šestek bohužel přišel těžký pád a zranění. Otevřená zlomenina ruky způsobila operaci a několikadenní pobyt v nemocnici. Kvůli tomu bude muset bohužel vynechat jednu z největších událostí jeho dosavadní motocyklové kariéry. Na konci července se měl totiž Petr Najman zúčastnit Mistrovství světa Superbiků ve třídě Supersport na domácí trati v Mostě, kde měl startovat na divokou kartu. Tuto zprávu chtěl oznámit právě po závodech v Imatře, ale bohužel se stalo, co se stalo a teď je v první řadě nutné vyléčit zranění a následně se soustředit na závody na konci sezóny.

Petr Najman

„Do Imatry jsme se chystali vlastně už více než dva roky. Chtěl jsem jet IRRC už v roce 2020, ale to se nejelo vůbec a v roce 2021 se zrušily závody právě v Imatře. Po dlouhém čekání jsme tam konečně vyrazili. Nebylo vůbec jednoduché všechno zorganizovat, zejména když jsem tam jel poprvé a vůbec nevěděl nic o tom, jak to tam probíhá. S tímto nám hodně pomohl Milan Kubín, který s tím má zkušenosti a za to mu moc děkuji. Milan skvěle naplánoval cestu. Auto s dodávkou vyrazilo v úterý, já letěl ve čtvrtek v poledne a auto mě vyzvedlo právě na cestě do Imatry. Všechno to vyšlo a ve čtvrtek v šest hodin večer jsme dorazili na místo. Všechno jsme připravili na závody a před odjezdem na hotel jsme ještě stihli projet trať autem. Já jsem si trať najezdil díky hrám na Xboxu. Tím, jak jsou tyto hry dokonale zpracované a velice reálně simulují jízdu, tak jsem měl trať dobře nastudovanou a netápal jsem nad tím, kam zatáčky vedou. Trochu mě překvapily některá převýšení, hrboly a výjezd z retardéru, ale to už byly spíš takové věci, na které si dát pozor.“

„V pátek ráno nás čekaly technické a administrativní přejímky, čímž jsme bez problémů prošli. Rovnou jsme se zaregistrovali i do závodu Open 600, abych jako nováček najel co nejvíce kilometrů, navíc se tam chci v budoucnu vracet. V pátek nás ve čtyři hodiny odpoledne čekal první trénink pro nováčky, kde jsme jeli všichni noví napříč všemi kategoriemi, a tak jsme jeli i se sajdou, klasikem atd. To bylo takové zvláštní, když tam letíte na motorce docela rychle a do toho vám tam jede sajda. Myslím si, že tohle není špatná věc a uvítal bych ji na všech podnicích. Všichni noví si můžou projet trať ještě předtím, než vyrazí do prvního ostrého tréninku, což je lepší pro bezpečnost všech jezdců. Následně nás čekal volný trénink třídy Open, kde jsem byl mezi nejlepšími, což vypadalo velmi slibně. Dobře jsem zajel i v IRRC, takže jsme byli spokojení, trať mi dobře sedla a motorky fungovaly. Start ve třídě Open jsme brali hlavně kvůli tréninkům a najetým kolům, takže jsem jezdil na záložním stockovém Triumphovi a v IRRC jsem jezdil na ostrém Supersportu.“

„Během víkendu jsme také dost pracovali ve spolupráci s mým podvozkářem ze Švédska na nastavení K-tech podvozku. Bylo to dost znát a motorka jela výborně. Na sobotu jsme udělali ještě nějaké změny a šli jsme do kvalifikací. V první kvalifikaci jsem hned bojoval o Top3 jak ve třídě Open, tak v IRRC. V IRRC jsem byl v první kvalifikaci druhý a ve druhé první, ale můj čas nestačil na rychlejší čas Jorna Hamberga z první kvalifikace, takže jsem startoval z druhého místa. Ve třídě Open se jela jedna kvalifikace a byl jsem třetí na startu. S těmito výsledky jsme byli maximálně spokojeni, protože tu navíc na divokou kartu startovali místní borci, kteří měli opravdu naladěno. Mým největším soupeřem byla místní legenda Pauli Pekkanen, kde bylo vidět, že mu jeho Triumph fungoval a jel neskutečně rychle.“

„V sobotu nás čekal první závod IRRC na 10 kol. Podařilo se mi dobře odstartovat, ale ze čtvrtého místa nás všechny předjel Pauli Pekkanen, takže jsem se zařadil za něj a snažil se akceptovat jeho tempo. V prvním kole mě předjel Marek Červený, ale vzápětí jsem mu předjetí vrátil a dál jsem se snažil chytit Pauliho. To se mi docela dařilo a začali jsme se trhat zbytku startovního pole. Někde ve čtvrtém kole jsem už byl na něm, ale on mi hodně ujížděl na rovinách. Na zbytku trati jsem byl rychlejší a tím se to vždy srovnalo. V pátém kole jsem ho předjel na brzdách a on mi předjetí hned vrátil. Já jsem se ale pod něj dostal zpět a do osmého kola jsem držel vedení. V osmém kole mě zase na motor předjel na startu a cíli, ale dál jsme byli v těsném kontaktu. Deváté kolo vedl on a do posledního kola jsem najížděl jako druhý, ale pořád těsně za ním. V první čtvrtině trati jsme potkali kolaře. Já naštěstí chytl lepší stopu a předjel je. On se zpomalil, také je objel, ale trochu ztratil. Při najetí do druhé rovinky na trati mě zase předjel a já se za ním snažil udržet. Poslední šancí bylo ho předjet na konci roviny na brzdách. To se mi podařilo a poté jsem chtěl zatopit co nejvíce přes technickou pasáž, kde jsem byl celý závod rychlejší. To se mi podařilo a do poslední zatáčky před cílem jsem najížděl s náskokem 50 metrů, což na něj bylo pořád málo, ale snažil jsem se co nejlépe najet poslední zatáčku a vše udělat bezchybně. Věřil jsem, že to udržím, a to se podařilo. Bylo to ale hodně těsné, jen asi o délku motorky a rozdíl v cíli byl jen 0,055 s a já tak zvítězil ve svém prvním závodě v Imatře. Byl to neuvěřitelný výkon a zážitek. Myslím si, že tohle nikdo nečekal, ani já. Zvítězit v IRRC nad domácím matadorem, který to tam má najeté a má tak rychlou motorku, navíc jsme ujeli celému startovnímu poli. Bylo to vážně neskutečné, dlouho jsem nezažil takový závod. Poté jsme ještě pracovali na motorkách a odjeli odpočívat na penzion.“

„V neděli ráno nás čekal závod Open, do kterého jsem vyjel s druhou motorkou. Start do závodu se mi moc nepovedl, byl jsem kolem šestého nebo sedmého místa, ale v první třetině trati jsem se dostal na třetí místo za Máru Červeného. Během druhého kola jsem se dostal i přes Máru a už jsem zase jel za Paulim Pekkanenem. Byl tam ještě víc znát hendikep na motoru, ale cítil jsem se opravdu dobře, trať mi sedla, jelo se mi pěkně a mohl na to tlačit. To asi byla chyba, protože i když jsem Pauliho začal stahovat a možná ho mohl ke konci závodu zkusit předjet, tak jsem v pátém kole jsem ztratil předek. Bohužel si nedokážu vysvětlit, co se tam vlastně stalo. Nikdy jsem takový pád neměl. Brzdí se tam v mírném náklonu, motorka je dost narovnaná a vy jen vysedáte, takže to byl pád z výšky a ve vysoké rychlosti. Ztratil jsem vědomí, motorka i já jsme šli do bariéry. Motorce nic moc není, já si pamatuji, že mi bouchl airbag a probudil jsem se až v sanitě. V tu chvíli tam byl zrovna i Milan Kubín, který shodou náhod fotil v této zatáčce. Jeli jsme i s Milanem na vyšetření do nemocnice. Tam jsem si všiml, že hýbu ramenem, ale nehýbe se mi zbytek ruky. Prošel jsem různými vyšetřeními a potvrdila se otevřená zlomenina paže, takže byla nutná operace. Nejprve jsem měl jít na sál hned, ale vůči jiným operacím mě to odložili na další den ráno, takže mě jen napíchali dalšími léky. Druhý den ráno proběhla operace ruky pod částečnou anestezií. Dali mi tam ocelové destičky a deset šroubů, takže spojili celou kost a všechno srovnali. Tímto chci moc poděkovat všem zdravotníkům ve Finsku, protože tam je zdravotní péče na vysoké úrovni. Krásné prostředí, všichni byli milí, ochotní, profesionální a snažili se mi i přes jazykové bariéry všechno vysvětlit. Celou dobu jsem to nesl docela v pohodě a moment, kdy mě to dost vzalo přišel ve chvíli, když jsem po operaci otevřel telefon a četl všechny komentáře a zprávy od fanoušků. Moc mě to dojalo a chtěl bych všem poděkovat za projevenou podporu, že stojí při mě.“

„Doposud jsme nezveřejnili jednu novinku, kdy jsem měl s týmem Jakuba Smrže startovat na divokou kartu při Mistrovství světa Superbiků v Mostě, které se pojede teď na konci července. Tuto novinku jsme chtěli co nejdéle udržet pod pokličkou, ale když už jsme odjížděli do Finska, tak bylo zaplacené startovné a vše vyřešené. Finsko mělo být poslední prověrkou a událostí před Mistrovstvím světa. Kvůli této nešťastné nehodě a zranění bohužel nejde tuto šanci uskutečnit, protože se takhle brzdy nedám dohromady. Moc mě to mrzí, protože už jsem zároveň dostal velkou podporu od sponzorů, od Autoklubu ČR a dalších lidí kolem mě. Všichni mi s tím chtěli pomoct a děkuji také Jakubovi a Matějovi Smržovým. Na začátku roku bych tomu ani nevěřil. Mohl jsem si splnit sen, že se kluk z vesnice, který do juniorů hrál hokej, za sedm let závodění dostal do Mistrovství světa Superbiků. Byl by to skvělý příběh, ale je to jinak. Věříme, že nejsem zase tak starý a že tahle šance může ještě přijít v následujících letech.“

„Závěrem chci ještě jednou moc poděkovat všem lidem za projevení podpory a dodání sil. Hlavně velké díky celému mému týmu a lidem, co tam byli se mnou, protože zažili nelehké chvíle a museli všechno sami přeorganizovat, udělat a dovést vše zpátky domů. Zvládli to na jedničku, dovezli i mě. Byli úžasní a moc jim děkuji, bez nich bych to nezvládl. Uvidíme, kdy se uzdravím, ale doufám, že to bude co nejdříve.“

Kompletní výsledky z víkendu: https://www.race-monitor.com/Results/Race/121125

Petr Najman se nyní věnuje rekonvalescenci a vše aktuální můžete sledovat na jeho sociálních sítích:

TS Petra Najmana
Foto: Milan Kubín

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.