Motocyklový okruhový jezdec Lukáš Záleský, který v minulých letech závodil v seriálech Alpe Adria a IDM se pro letošní sezónu rozhodl zůstat v „domácím“ prostředí a v týmu Pavla Roháče a Michala Fejty závodil v seriálech CAMS a MMSR přírodních okruhů ve třídě TWIN.
„I když jsem měl před sezónou 2024 jiné plány, objevily se zde okolnosti, které nás dovedly k závodění v daných šampionátech. Jsem tomu ale rád, protože i když s podporou týmu Roháč&Fejta jsem jezdil i v předešlých letech, tentokrát jsem byl skutečnou součástí „žluté rodiny“ a to včetně barev mého stroje a kombinézy,“ říká na úvod Lukáš.
Začátek sezóny vůbec nevypadal dobře. V prvním závodě, Jarní ceně Brna po staru ze šesté pozice a finišem na deváté pozici chtěl svůj výsledek vylepšit ve druhém závodě, ale po chybě už v zahřívacím kole a následném pádu musel podstoupit vyšetření v nemocnici.
Dalším závodem byl podnik v Žilině – Dolném Hričově. Byla to první Lukášova zkušenost s jiným typem tratě, než je automotodrom. „Celý víkend byl jedno velké trápení. Musel jsem se učit jiný způsob jízdy, bylo nutné předělat nastavení motocyklu a rozdíl mezi výkonem mého motocyklu specifikace Yamaha R7 Cup a výkonem ostrých twinů byl opravdu markantní. Nicméně poslední jsme neskončili, nějaký ten bod jsme získali a hlavně nabyli podstatné zkušenosti, které se nám později hodily při závodech v Trenčíně“ popisuje situaci jezdec.
Následným závodem byla Cena Slovenska na Slovakia Ringu. Tam už byl „Zálesák“ zase ve svém živlu. Okruh zná již z minulosti, a tak mohl své zkušenosti zúročit. „Startoval jsem zde ve třídě Supersport 300 v rámci Alpe Adria. S třístovkou mi okruh připadal docela nudný, ale s twinem to bylo úplně něco jiného. Závody jsem si opravdu užil. Ačkoli se svým strojem jsem nemohl pomýšlet na úplně přední příčky, první desítku jsem uhájil i když jsem chvílemi jel na hraně. Myslím, že se mi zde hodily zkušenosti z IDM, kde se takto jezdí,“ pochvaloval si víkend na Slovensku, kde mimo jiné panovalo tropické počasí. Závody v obou rozjížďkách dokončil na 9. místě a bral body do CAMS za 5. a 6. místo, do MMSR dvakrát za 5. místo, přičemž ve druhém závodě se k výsledku musel probojovat ze 13. místa, na které spadl po tlačenici na startu.
Závod v Trenčíně se nesl ve znamení vysokých teplot, jako skoro celá sezóna. Lukáš zde už od pátku zúročil své zkušenosti z Dolného Hričova a konstantně zrychloval. Na roštu tak stál 14. z osmnácti startujících a zajel nejrychleji z jezdců, kteří nesedlají motocykl Aprilia 660, který se stal se svým výkonem skoro 100 koňských sil v sériovém provedení téměř standardním závodním náčiním ve „twinech“. „V první závodě se mi start moc nepovedl a musel jsem se prokousat přes jezdce na motocyklech o stejném výkonu, jaký má můj stroj, kteří mi pak dále dýchali na záda, a tak jsem měl celý závod o zábavu postaráno. Ve druhém závodě se mi povedlo dobře odstartovat a dýchal jsem pro změnu já na záda jezdcům jedoucím na Aprilkách. I když jsem měl soupeře před sebou takříkajíc na dotyk ruky, výkon tam zkrátka nebyl. I tak jsem s umístěním v závodech a získanými body spokojen. Letiště mne naučila brzdit o něco později a jezdit více agresivně, což si myslím, že využiji i v závodech na okruzích,“ uzavřel svůj závodní víkend v Trenčíně.
Posledním závodem, kde Lukáš startoval a zároveň závěrečným podnikem roku 2024 byla tradičně Velká cena Bohumila Staši na Automotodromu Brno. Sešla se zde plejáda jezdeckých ikon z domácích šampionátů i ze zahraničí. „Doma je prostě doma, a navíc ve startovním poli s takovými veličinami jako je David Datzer, to je prostě motivace jako řemen,“ popisuje své pocity před startem Lukáš. Po propršeném pátečním programu a první kvalifikaci, kde hledal co nejoptimálnější nastavení nakonec startoval z jedenácté pozice. V cíli prvního závodu byl devátý, přičemž zajel svůj osobní rekord tratě 2:18.659. „Jsem se svým výkonem docela spokojený, ale je co zlepšovat. Vítěz IDM R7 cupu Valentin Folger zde jede vysokých 2:16, tak vím, že to jde s cupovou Yamahou i lépe,“ prohlásil po závodě. Druhý závod pak dokončil na devátém místě, kdy bojoval ve skupině právě s Datzerem a skončil těsně za ním.
Celkově si Lukáš Záleský vybojoval v celkové klasifikaci sezóny 2024 v CAMS 8. místo, v MMSR přírodních okruhů pak 9. místo. Protože se závody na letištích v Žilině Trenčíně započítávaly též do MMČR přírodních okruhů, získal body i do něj a skončil zde na 16. místě.
„Celkově hodnotím sezónu pozitivně,“ říká Lukáš a dodává: „Po počátečních obtížích jsem byl pesimistický, ale naštěstí se začalo dařit a vše se nakonec obrátilo k lepšímu. Starty v závodech ostrých twinů mi umožnily dál posunout hranici svojí i stroje, což v budoucnu určitě využiji. Také jsem měl možnost více poznat jak ostatní jezdce týmu Roháč&Fejta Motoracing a jejich rodiny tak především Pavla Roháče a Michala Fejtu, kterým jsem za podporu v mém sportu velice vděčný a bez nichž bych nemohl závodění na dané úrovni provozovat. A též musím zmínit i spoustu dalších skvělých lidí, kteří do „roháčovského světa“ patří a já se s nimi mohl seznámit. Kromě toho jsem pak mohl blíže poznat i skvělé soupeře s nimiž jsem se potkával jak na trati, tak mimo ni a další nadšence, kteří dávají závodům srdíčko i svůj čas. Děkuji za podporu svému týmu, rodině, přítelkyni Diance a také všem partnerům, kteří moji závodní činnost podporují jakýmkoliv způsobem. Bez takovéto podpory se motorsport dělat nedá. Doufám, že jsem letos naplnil očekávání a těším se na další sezónu na dvou kolech“.
Následující sezóna je zatím pro Lukáše ve fázi plánu možných variant. „Čeká mne asi jeden z nejtěžších závodů, tedy maturita a následné přijímací zkoušky na vysokou školu. Závodit bych chtěl i nadále se strojem Yamaha R7. V tuto chvíli ještě není spuštěna registrace do Yamaha R7 Cupu v IDM, tak se vše rozhodne podle toho, zda se tam dostanu. Pokud ne, přestavíme cupovou verzi stroje na ostrý twin a pojedeme některý ze seriálů, kde je tato třída vypsána. Držte nám palce a zachovejte přízeň,“ zakončuje shrnutí sezóny dvacetiletý jezdec žijící v Moravské Třebové a studující v Brně.
Tlačová správa Lukáša Záleského
Foto: Tomáš Gescheidt, Karel Šoukal a archív Lukáša Záleského
