Slovenský motocyklový jezdec Boris Korčák, který, jak všichni motocykloví fanoušci v Česku i na Slovensku jistě vědí, je vnukem legendy tohoto sportu Ernesta Korčáka, startoval v roce 2024 v mistrovství ČR přírodních okruhů a přeboru CAMS ve třídě Supersport 400.
Do sezóny nastoupil s novým strojem Kawasaki ZX 4 RR, který v jeho garáži doplnil mnohem starší model téže značky, s nimž sbíral úspěchy v minulých letech. I když předchozí rok už byl Boris členem týmu Roháč&Fejta Motoracing, v sezóně 2024 se představil naplno v týmových barvách a zapadl tak do „žluté rodiny“, jež je už mnoho let ve světě českých a slovenských silničních motocyklů opravdovým fenoménem.
Prvním závodem sezóny byla Jarní cena Brna, pořádaná na Masarykově okruhu započítaná do seriálu CAMS. Už od pátečních volných tréninků bylo jasné, že v závodě bude o místa na podiu bojovat trojice Patrik Horák, Boris Korčák a Roman Skoupý. I když Boris vyhrál hned úvodní kvalifikaci, ve druhé byl svými soupeři předstižen a na startu mu tak v rámci třídy SSP 400 patřila 3. příčka. V první rozjížďce však nechal oba soupeře za sebou a vystoupal na nejvyšší stupínek. V nedělním závodě byl jeho přemožitelem pouze Patrik Horák. „Jsem rád, že jsem mohl hned na úvod sezóny přivést Pavlovi a Michalovi (pozn. autora Pavel Roháč a Michal Fejta) i celému týmu nejcennější trofeje. Jsem jim opravdu vděčný,“ dal svou radost po úspěšném závodním víkendu najevo jezdec z Holíče.
Druhou zastávkou byl závod ve Starém Městě u Uherského Hradiště, který je součástí mezinárodního mistrovství České republiky na přírodních okruzích. Slovácký okruh Borisovi, který se netají tím, že má přírodní okruhy raději než automotodromy, sedl a po celý závodní víkend nenašel ve své třídě přemožitele. Přidal tak další zlatý pohár do své sbírky.
Vrcholem a svátkem všech jezdců i fanoušků přírodních okruhů je tradiční a nejslavnější závod 300 zatáček Gustava Havla v podkrkonošském městečku Hořice započítávaný do MMČR přírodních okruhů. Vždy se zde sejde značná mezinárodní konkurence, a tak je jakýkoliv výsledek v TOP TEN pro jezdce výrazným úspěchem. Navíc tento závod byl poznamenán nepřízní počasí, kdy značnou část víkendu propršelo a prakticky nikdy nebyla trať úplně suchá. Pro Borise začal hořický podnik ne právě optimisticky. V první kvalifikaci měl pád, který naštěstí skončil bez zranění, ale zato si vyžádal mnoho práce, aby mohl jezdec nastoupit do druhé kvalifikace. „Jsem rád, že tato havárie neovlivnila zbytek víkendu chtěl bych poděkovat všem, kdo mi pomohli se znovu vrátit na trať,“ dodává Korčák.
Ve druhé kvalifikaci už zase vše fungovalo a do společného závodu tříd Supermono a Supersport 400 mohl jezdec odstartovat ze čtvrté řady, tedy z desátého místa. Závod se jel v suchých podmínkách a Boris v něm nakonec mezi „čtyřstovkami“ obsadil 7. místo.
Následný závod se jel nejblíže k Borisově bydlišti, a to v Kopčanech. Místní rychlostní okruh hostí každý rok závod série CAMS. I když i zde úřadovalo deštivé počasí, závod třídy SSP 400 se jel na suchu a vynesl tomuto jezdci druhé místo v cíli poté, co i v kvalifikaci startoval z první řady. Po startu byl sice až na třetí pozici za Lukášem Walterem, toho však ve druhém kole předjel a do konce závodu doslova „dýchal na záda“ svému jedinému přemožiteli Patrikovi Horákovi.
Na letišti v Žilině – Dolnom Hričově se na start obou závodů započítávaných do MMČR i CAMS postavil Boris na nejlepší možnou pozici, tedy pole position, kdy už ve volných jízdách bylo jasné, že některý ze stupínků na stupních vítězů bude, pokud nedojde k nepředvídatelným událostem, jeho. A protože k nim nedošlo, skončil v obou závodech na druhém místě, přičemž zejména v první rozjížďce doslova „hnal před sebou“ Patrika Horáka a rozdíl v cíli mezi těmito dvěma soupeři byl 0,27 s.
Další díl seriálu CAMS zavedl roadracingové jezdce zpět na okruh, tentokrát na Slovakia Ring. „Celý víkend se jel v neskutečně těžkých podmínkách, kdy teplota vzduchu dosahovala i 37 °C, a to se odráželo jak na jezdcích, tak i na strojích. Ty se přehřívaly a teploměry na budících ukazovaly čísla, které nechce žádný jezdec, ani mechanik vidět, takže nám chlazení motocyklů dalo pořádně zabrat,“ vzpomíná Boris na závody, kde si v kvalifikaci vybojoval třetí místo, v cíli prvního závodu čtvrté a v cíli druhého závodu už opět stál na stupních vítězů, tentokrát jako třetí.
Druhý „letištní“ závod se jel na konci letních prázdnin na letišti v Trenčíně jako poslední podnik MMČR a pokračoval zde i seriál CAMS. Ve volných jízdách bylo vidět, že Trenčínská dráha Borisovi vyhovuje a nenašel se nikdo, kdo by ho svým časem překonal. V kvalifikaci se ale objevily nečekané technické problémy, které se sice podařilo překonat, ovšem do závodu startoval až za svým rivalem. Po startu do první bodované jízdy se Boris „zasekl“ mezi jezdce třídy Supermono, která zde startovala spolu s kategorií SSP 400 a výsledkem bylo třetí místo v cíli. V nedělním závodě pak opět v počátku uvízl v tlačenici a musel se probojovat na „dostřel“ svým soupeřům Danielu Chovancovi a Patrikovi Horákovi. Prvně jmenovaného pak v sedmém kole předjel a Patrika Horáka porazil doslova na cílové čáře, čímž si vybojoval zasloužené vítězství. „Z vítězství i včerejšího třetího místa mám o to větší radost, protože tady v Trenčíně byl celý tým i s oběma majiteli (pozn. autora Pavel Roháč a Michal Fejta), takže mohli na vlastní oči vidět, že jejich podpora mého závodění nese své ovoce,“ shrnul po závodě.
Předposlední podnik CAMS zavítal opět na přírodní okruh, tentokrát do Dymokur. Kvalifikační čas postavil ve třídě SSP400 Borise na čtvrtou příčku startovního roštu a devátou celkově ve spojeném závodě s třídou Supermono. Závod pak byl odstartován nadvakrát poté, co byl přerušen červenou vlajkou. „Tentokrát nám technika moc nepřála, nebylo to úplně ono, co bychom si přáli. Dokonce i do cíle jsem dojel setrvačností potom, co mi těsně před ním spadl řetěz,“ shrnul závody Korčák po obsazení osmého místa.
Závěrečnou kapitolou mistrovství CAMS byla, jako již každý rok, Velká cena Bohumila Staši v Brně. Podporován rodinou i týmem zajížděl Boris Korčák časy v první trojici a do závodů po vydařené kvalifikaci startoval ze třetího místa, tedy z první řady. První závod pak dokončil na druhém místě a v poslední rozjížďce roku 2024 vybojoval příčku bronzovou.
V celkové klasifikace pak v Mistrovství České republiky na přírodních okruzích skončil Boris Korčák ve třídě Supersport 400 na druhém místě a stejné pořadí mu v závěrečném hodnocení stejné třídy patří i v sérii CAMS.
„I když to nebylo vždy růžové, sezóna se povedla. Skvělé bylo, že jsem mohl díky svému týmu závodit na úplně novém stroji, což se projevilo nejen na výsledcích, ale i na jeho spolehlivosti. Rád bych touto cestou poděkoval Pavlovi Roháčovi a Michalovi Fejtovi, díky jejichž týmu jsem mohl závodit na takovéto úrovni, rovněž všem partnerům, kteří poskytli finanční i materiální podporu, svojí rodině, která byla celou dobu se mnou, držela mi palce a když bylo potřeba, tak přiložili i ruku k dílu, všem přátelům a blízkým a také ostatním členům a přátelům týmu za neopakovatelnou atmosféru provázející každý náš závod,“ shrnuje Boris Korčák rok 2024 a dodává: „A taky tam nahoru zdravím dědu, který za všechno může“.
Text: Jaroslav Záleský
Foto: autor, Pavel Salaba, Jaroslav Hanus a Marián Bartoš
