Zpráva, že náhle zemřel Karel Hanika st (25. 10. 2019), přišla jako blesk z čistého nebe. A zarmoutila snad všechny lidi, co se kolem závodů motají.

Karel starší (1949) patřil k silné generaci brněnských závodníků konce minulého století. Otec a syn Quirenzové, bratři Vašíčkové, Hlavatka, David, Mrkývka, Medek, Král a plno dalších. Velká cena v tom nepochybně hrála jistou roli.
Karlovy začátky byly jako u mnohých v té době na Pionýru. Ale závody ho lákaly a našel cestu, jak se jim věnovat. Úplně zespodu, tedy v krajským přeboru. Vzal jsem si na pomoc rozhovor, který s Hanikou seniorem vedl kdysi Jura Havránek pro časopis RM 90. Karel tam uvádí, že svůj první závod jel v roce 1973 v Rohatci a přes dva pády ještě stačil dojet desátý. Potom obrážel dráhy jako Ořechov, VelMez, Rosice atd. Jezdit uměl, a tak ho výsledkově limitovala technika, ale postupně se prozávodil až do federálního Mistrovství ČSSR ve třídě 125 ccm. A jel i pár mezinárodních závodů včetně ME a MS. Snad celou kariéru mu mechanikovali Ruda Protiva a Jarek Sioš Černý. Ale zásadní vliv na Karlovo závodění měl Jarek Gryc, který mu zabezpečoval špičkovou techniku té doby, což nebylo úplně jednoduchý. A není ani dnes.

Karel se sice nikdy nestal Mistrem ČSSR ve třídě 125 ccm, ale roky tam patřil ke špičce. Pilot byl od boha. Jednu dobu jezdil neobvyklou kombinaci 125/500 ccm a obě dobře. Půllitra zdědil po Mirkovi Medkovi už poněkud vybydlenýho, ale přes to s ním zajel pár slušných výsledků.
Po změně režimu Karel s pomocí sponzorů nastoupil do nové třídy Superbike, která v podstatě nahradila třídu půllitrů. Karel se silným motocyklem neměl problém a v roce 1992 (ve věku 43 let), získal titul Mistra Československa ve třídě Superbike na Kawasaki.

Já jsem poznal Karla kdysi dávno na srazech MOTOKLUBU ve Farinově zatáčce. Působil normálním, slušným dojmem. Na nikoho nedělal ramena a bavil se s každým. Jezdil u nás v AMK Pisárky.Byl povahou introvert, nikam se netlačil. Poměrně pozdě se oženil a přišly děti. Karel junior se závodnicky potatil a otec mu byl vždycky nablízku s pomocnou rukou. A s ním vlastně celá rodina se starala o juniorovo závodnický zázemí.Vyhrál republikový titul, Alpe Adrii, Red Bull Cup, závodil v MS Moto3, Superbike a Endurance. Nepochybně zdědil po otci geny, ale musel k tomu přidat i tvrdou práci a nasazení. A rozhodně by to nedokázal bez toho, že by mu rodina pomáhala, jak to nejvíc šlo. Určitě je to jeden nejrychlejších jezdců své doby. Možná nejrychlejší.

Odchodem Karla Haniky nevratně zmizí další kus závodnické historie a těch starých dobrých časů. Mně, stejně jako plno dalším, zbude plno krásných vzpomínek na časy, které už se nikdy nevrátí.
Karle, díky za všechno. A upřímnou soustrast Vlaďce, Nicole a Kájovi.

Čest Tvé památce! Odpočívej v pokoji.

Jaroslav Brzobohatý