Tragický a hlavně nečekaný odchod Nickyho Haydena z tohoto světa otřásl celou závodnickou komunitou. Nicky byl PAN ZÁVODNÍK. Zkusím na něj trochu zavzpomínat.

Haydnovi byli tři bratři v pořadí Tommy, Nicky a Roger Lee. Odmala věděli, že budou závodit a šli si za tím. Měli štěstí, že je rodiče (zejména otec) v jejich zálibě všestranně podporovali. Kluci Haydenovi se vyzávodili v USA napříč všemi kategoriemi, Nickyho si všimlo americké zastoupení Hondy a v roce 2003 ho prosadilo do týmu Repsol  v kategorii MotoGP. Působení v Repsol Hondě bylo v roce 2006 korunováno titulem Mistra světa. K tomu pár slov.

Nicky začal sezonu famózně a v první polovině si vybudoval značný náskok před Valentinem Rossim. Například skvělé vítězství na domácí půdě v kalifornské Laguně. Druhá půle sezony byla ve znamení Valeho mohutného dotahování. Náskok se tenčil. Před posledními dvěma závody ale byl Nicky pořád v čele.

Ten rok byl jeho týmový kolega u Hondy Dani Pedrosa. Pro něj to byla první sezona v kategorii MotoGP. V předposledním závodě v Estorilu Dani nešťastným manévrem smetl Nickyho z dráhy. Jsem přesvědčený, že pokud někdy byla Daniho pozice u Repsolu v ohrožení, bylo to tehdy. Závod vyhrál o pár milimetrů Toni Elias. Poprvé a taky naposled v MOTO GP kategorii. To se mělo později ukázat jako veledůležité. Do Valencie na poslední závod tudíž přijel Vale jako vedoucí muž s náskokem  8 bodů.

Rossi vyhrál i trénink a vypadalo to pro Nickyho šance dost beznadějně. Ale Vale pokazil start a posléze i spadl. Posbíral to sice, ale stačilo to jen na 13. místo. Závod vyhrálo duo  Ducati Bayliss a Capirossi, Nicky byl třetí a získal vytoužený titul pro Hondu. Právě o těch pět bodů, o které Valeho v Estorilu připravil Elias. Ale Rossi uznal porážku a nazval Nickyho opravdovým šampionem.

Po odchodu od Hondy zakotvil v továrním týmu Ducati, potom u Aspara a v posledních letech v Superbicích. Zase na Hondě v týmu pana Ten Kateho a znovu s nasazením sobě vlastním.

Nicky Hayden byl opravdovej šampion. Ve všech týmech, kterými prošel, na něj vzpomínají s velkým respektem. S žádným týmovým kolegou neměl nikdy problém. I to svědčí o tom, jaká to byla osobnost.

Jen Nickyho předčasný odchod hned tak nepřebolí. Za zmínku ještě stojí  emotivní poděkování Tommyho Haydena, který jménem rodiny poděkoval fanouškům za podporu v těchto smutných chvílích a personálu nemocnice za péči.

Že se takovýto věci stávají na závodní dráze, plyne jaksi z podstaty motosportu. Ale když odejde takový šampion takto nešťastně blbě, bolí to násobně. Ale aspoň vzpomínky zůstanou!

ČEST JEHO PAMÁTCE!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Richard Karnok