23. 4. se dožívá kulatých 70 let pan Tomáš Gescheidt. Výrazná postava silniční motoristické žurnalistiky. Pan novinář a Pan fotograf. Tomáše znám  spoustu let. A kdybych měl napsat všechny společné zážitky s ním? To by asi zabralo strašlivou spoustu místa. Tak to zkusím přijatelně zestručnit 🙂

Tomáš se narodil na Slovensku v Lučenci, ale od mládí ho jeho otec brával na motocyklové závody – konkrétně do Brna na Velkou cenu. Poprvé myslím v roce 1956, tedy v Tomových 6 letech. Tam někde nejspíš vznikla klukovská láska v závodům, která vydržela dlouhá desetiletí. Tedy dodnes.

Ale jenom sledovat závody jako divák, brzo přestalo stačit. Zajímalo ho, co to je za lidi, kteří na těch strojích sedí, a tak napsal např. dopis panu Gustavu Havlovi. Noblesní pan Havel mu promptně odpověděl. Když se Tomáš přestěhoval do Brna, měl závody takřka doma. Krom něj i jeho bratra Roberta chodila na Velkou Cenu i paní Gescheidtová, matka obou kluků. A Tomáš začal fotit. A sbírat podpisy. Krom Brna byl třeba i divákem na starém Sachsenringu. V roce 1969 jen pár metrů od tragické havárie Billa Ivyho s Jawou 4V 350.

Motocyklové silniční závody ho naplňovaly, a tak pojal nápad, že by o nich mohl psát do médií. V době komunismu to nebylo úplně snadné. Vycházel jen Svět motorů a Motoristická současnost a na Slovensku Stop. V těchto médiích měli svoje kmenové redaktory. A silniční motocykly nebyl zrovna sport, kterému by tehdejší vrchnost fandila. Ale jakási šance byla. V Motoristické současnosti Tomovi řekli, že motocykly ano, ale napřed musí ukázat co v něm je, v AUTOKROSU! Sportu o několik světelných let vzdáleném. Tomáš to vzal jako výzvu a poctivě objížděl všeliká autokrosová závodiště. V té době ještě myslím neměl řidičák. O to víc vynikne jeho nasazení. Závody v této disciplíně se konaly zpravidla hodně daleko od Brna.

Ale po této epizodě se dostal konečně k tomu, co chtěl. Tedy k silničním závodům motocyklů. Během krátké doby se stal respektovaným fotografem i novinářem. Řada lidí má jeho články schované dodnes. A příhoda, kdy ho v jeho bytě navštívili v roce 1987 světový šampion Eddie Lawson a Martin Wimmer, se stala legendární. Tomáš si svým chováním a vystupováním získal i uznání a obdiv nejen závodníků samotných. Ale i kolegů z branže. Jednu dobu byl i funkcionářem Jihomoravského silničního střediska. A co vím, měl být nástupcem pana Vladimíra Havránka, letitého šéfa tiskového střediska Velké ceny. Proč k tomu nedošlo, nevím. Ale co vím, že to je velká škoda.

Plno lidí pokládá Tomáše Gescheidta za svůj profesní vzor. Já to mám trochu složitější. Tomáš je především můj přítel a kamarád. Zažil jsem s ním v běhu času strašně moc. Hrozně krásných věcí a zážitků. Kdykoliv jsem potřeboval, byl tady pro mě. Nejen on, ale celá jeho rodina. Hodnota takového přátelství se nedá vyčíslit ani popsat. Beru to jako obrovskou čest a vyznamenáni, být přítelem Toma a jeho rodiny.

Tomáš kromě rodiny a závodů stíhal i časově náročné zaměstnání. To se před pár lety bohužel projevilo poměrně vážným zdravotním problémem. Ten se naštěstí podařilo překonat a rozchodit. A Tomáš odešel do zaslouženého důchodu. Skoro současně se odstěhoval s rodinou ze středu města Brna do nedalekých Řícmanic. Jejich nový dům, který vyprojektovala šikovná dcera Petra, má nepřekonatelnou polohu. Na kopečku s výhledem do bílovických lesů a strání. A Tomáš rychle vplynul do vesnicko-sousedského života. Např. v místní hospodě se stal váženým štamgastem. Moc mu to přeju, aby si to užíval v klidu a pohodě.

Tomáš někdy na závodech pro lidi co ho neznají, působí trochu… nepřístupně. Je to tím, že je naplno soustředěný na to co dělá. Perfekcionista. Kolik závodů v životě navštívil, už možná neví ani on sám. Byl mnohokrát v Mugellu, v Assenu,. Nebo taky na Sachsenringu, v Barceloně a v Brně samozřejmě. Psal pro SuperMoto, Motocykl, ČMN atd. Odborné, fundované články s krásnými fotkami. Mimochodem – jeho fotky byly párkrát v ročence MOTOCOURSE. Pro závodního fotografa asi jedna z největších poct. Dnes píše pro slovenský portál roadracing.sk. Tam je mým kolegou 🙂 Pro mně neuvěřitelná čest!

Měli jsme s přáteli starými závodníky vymyšleno, že Tomovi popřejeme při Jarní ceně Brna. Bohužel ze zřejmých důvodů JCB není. Tak vymyslíme jiný způsob. Poradíme si s tím později.

Psal jsem to už mnohokrát, Tomáš Gescheidt byl a je jeden z důležitých lidí  mého života.

Tak nakonec, Tomáši, VŠE NEJ k Tvým kulatinám. Hodně štěstí a hlavně zdraví. Ať se Ti daří.

Jaroslav Brzobohatý