Naďalej spolu s vami sledujeme účasť českého pretekára Michala Dokoupila jazdiaceho so slovenskou licenciou na tohtoročnom podujatí Tourist Trophy. Vďaka foto-galérii si môžeme aspoň čiastočne priblížiť atmosféru najnáročnejších pretekoch cestných motocyklov na svete.

26.5.2013 – Nedělní den je na TT Isle Of Man vždy bez závodů i bez tréninků, proto si Indi naplánoval návštěvu fitka a spolu s částí týmu vyrazil autem na obhlídku trati, kterou kromě Indiho nikdo z nich neznal. Nezávisle na sobě jsme s Podobskými taky vyrazili podívat se na náš oblíbený kostelík, který je velmi těžké najít a kde je umístěný nejstarší dochovaný keltský kříž na svém původním místě. Potom jsme zajeli na tradiční návštěvní manxské místo, do bývalého dolu v Laxey. Po cestě nazpět jsme se také zastavili u Joeyho Dunlopa v horách. Každý normální člověk se chce v prvé řadě s Joeym vyfotit, jen náš mechanik Aleš studoval propracování brzd a dalších komponentů motorky. V Ramsey jsme se zastavili mezitím ještě na jídlo a po obědě jeli zpět do padocku, kde se Aleš do večera věnoval motorkám. Na pondělí totiž bylo třeba kompletně zkontrolovat a připravit R6. Ještě před odjezdem se Motopointu podařilo vyřešit zvětšení nádrže o tři litry, na kterou Motoforza stihla vyrobit speciální překryt a na Manu jsme pak sehnali zvětšené plexi, což je u nás trochu oříšek.

Večer po práci tým vyrazil spolu s naším kamarádem z Manu Chrisem Broadem do naší oblíbené hospůdky u bezocasé kočky „Cat with no tail“, kde probrali, co vše je ještě třeba během dalších dnů vyřešit, a jak to vlastně bude probíhat, protože kromě Indiána nemají tolik zkušeností.

27.5.2013 – Po půlnoci začalo známé bubnování na střechu dodávky a dle předpovědí jsme neměli očekávat zlepšení. Ještě že jsme tak dobře přivázali stany, protože foukal strašně silný vítr, který zdemoloval spoustu stanů lidem okolo nás. Ani ráno se to nelepšilo a tak jsme všichni, až a mechaniky, trávili den v autě až do odpoledních hodin. Pak začal déšť sice ustávat, ale vůbec to nevypadalo, že by se mělo dnes trénovat. Na technickou přejímku jsme se ale stejně připravili. Před začátkem přejímky déšť ustal a díky větru začaly cesty osychat. I tak nám ale bylo jasné, že to tak nebude po celém ostrově a v horách už vůbec ne. Tréninky se omezily pouze na třídu Supersport a Superstock, po kterých následovaly sajdy. Přes přejímku jsme prošli úplně hladce a nachystali jsme motorku na nahříváky do uzavřeného prostoru boxů. Zpoždění bylo sice nakonec oznámeno, ale jen o deset minut s tím, že podmínky na trati nejsou dobré a trénink bude tedy nepovinný, neměřený. Většina pilotů z velkých týmů byla ale na startu nachystána a do tréninku najeli. Ještě než se začali první závodníci vracet, přímo před námi se na výjezdu z boxu rozbil Brandon Cretu, kterému uklouzlo zadní kolo při přidání plynu. Ani jsem se nedivila, protože byla fakt velká zima, všude kaluže a stačilo na sklouznutí fakt málo. Maršál honem motorku odtlačil, aby mohli další trať uklidit, než se prožene špička pole. Čekali jsme déle než obvykle, ale za takových podmínek nebylo divu. V horách vyvěsili maršálové bílou vlajku s velkým „V“ která značí zhoršenou viditelnost, která byla asi úplně nejhorší na Windy corner, kde navíc do toho ještě dost fučelo. Indi projel cílovkou do druhého kola a bylo vidět, že předjel dost lidí, kteří startovali před ním, což bylo znamení, že se cítí dobře a i motorka mu funguje tak, jak má, jinak by po prvním kole zajel.

„V prvním kole jsem se chtěl podívat, jak trať vlastně vypadá, protože celý den hodně hustě pršelo a nevěřil jsem, že ten trénink dnes pustí. Motorka fungovala skvěle, a to hlavně co se týče podvozku. Ten dělá starosti totiž obvykle všem jezdcům, ale nejelo se zase tak rychle a proto ještě uvidíme, jak mi toto nastavení bude vyhovovat na suchu, až se zrychlí. Trať byla dost mokrá a nejhorší byly kaluže a voda z polí. Asfalt tady je jiný než u nás a klouže určitě víc. Při přidání plynu bylo cítit protočení zadního kola, takže motorky s kontrolou trakce mají každopádně výhodu. Jak jsem přijížděl do hor, viděl sem, že vjedu do slušné mlhy. Hned jsem si vzpomněl na Frantu Šťastnýho, jak psal ve své knížce, že jen odpočítal sloupy a pak to zlomil podle paměti. Jakmile jsem do toho vletěl, začalo se mi lehce rosit plégo, a viditelnost byla tak patnáct metrů. Tohle jsem tady na TT ještě nezažil! Ale bylo znát, že se toho bojím méně než ostatní, protože jsem hodně předjížděl. Zrovna když jsem projížděl cílem a chystal se zajet, odmávli nás červenou vlajkou. Myslel jsem si, že je to kvůli počasí. Když jsem se potom později v depu dozveděl, že na Ballacrye měl nehodu můj kamarád Yoshinari Matsushita, který tu byl jako nováček ve stejném roce jako já, a svým zraněním na místě podlehl, zastínilo to celý můj dobrý pocit z dnešního tréninku. TT mi zase potvrdilo, že je nejtěžším silničním závodem na světě. Doufám, že Yoshi bude někomu z nás dobrým a rychlým andělem.“

Jakmile Indi dojel do depa, nestačil se ještě převléknout a u stanu už stála první výprava z ČR a pak druhá, která dorzaila na motorkách, děkujeme pánové!