Motoristických novinářů a publicistů je nekonečná řada. A ještě větší je řada těch, co si to o sobě myslí 🙂 Ale jen velmi malá skupina se dá považovat za extratřídu.
Jedním z té malé skupiny byl bezesporu pan Jan Lahner. Sice nikdy aktivně nezávodil, ale o závodech toho věděl hrozně moc. Mluvím o motocyklových závodech. A jak to tak je u noblesních lidí – nikdy na nikoho nedělal ramena, jaký je borec. Spíš naopak. Byl nenápadně skromný a příjemný. Kamarád do nepohody. Formát!
Na jméno Lahner jsem kdysi dávno narazil v časopise Retro-Moto 90, který po revoluci vydával Jirka Havránek. Honzovy články jsem doslova hltal a nedočkavě vyhlížel další čísla. Výjimečná paměť, zdravý úsudek a bohatý archív – tohle všechno a dar podělit se o to s ostatními. To z Honzy Lahnera udělalo uznávaného publicistu. Mám doma 3 jeho knihy. Historie motocyklů ESO a knihu o historii Šestidenní. Obě skvělý, ale naprostá pecka je kniha Česká silnice v letech 1945-55. To je něco tak fantastického (nejen dle mě), že si skoro neumím představit, že to napsal jeden člověk. Jsem moc rád, že jsem stihl Honzovi říct, jak moc ho za tuto knihu obdivuju a vážím si ho. A i když už tady Jeník bohužel není, jeho knížky ho pořád budou připomínat. Zejména Česká silnice.
Stopu Jana Lahnera jsem pak zachytil v době, kdy spolupracoval s měsíčníkem Motor Journal v Brně. Dojížděl občas z Přerova na redakční porady nebo jen tak. Potkávat se s ním a jen poslouchat jeho vyprávění – na to vzpomínám často a rád. Občas přijel i na Motortechní burzu nebo i na závody (např. do St.Města).
Další z výjimečných počinů Jana Lahnera je spolupráce s Australanem Donem Coxem na publikaci Circus Life. Ta mapuje osudy kočujících australských závodníků na tratích v Evropě v padesátých letech. Několik stránek je nadepsáno Jan Lahner Story s Honzovými autentickými vzpomínkami a fotek z jeho archívu. Knihu pokřtili Betty Phillis (vdova po Tomu Phillisovi) a Eric Hinton. K tomu mně poslal email nazvaný Samochvála :-), kde se tím pochlubil. A připsal – Odpustte kmetovi trochu sentimentality. Odepsal jsem mu – Gratuluju a moc Ti to přeju, kamaráde! Toto je opravdu výjimečná věc! A zasloužené uznání ve světě. Jseš velkej pán!
Honzův náhlý odchod v lednu 2013 všechny zaskočil. Říká se, že každý je nahraditelný. Ale s jistotou vím, že o panu Janu Lahnerovi toto neplatí. Jeho knížky a vzpomínky kamarádů na něj tady zůstanou napořád. A jeho číslo si nechám v mobilu napořád. Na památku na tohoto skvělého chlapa.
Jeníku, díky za všechno!
Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora
Pekne napísaná spomienka, ďakujem.
Ja mám od pána Lahnera len knižku Šest dnů, které otřásají motocyklovým světem. Nedá sa iné napísať, len že je to vynikajúca knižka a pánovi Lahnerovi patrí za toto dielo veľká vďaka a obdiv.
Jozef