22.5.2013 CESTA  NA TOURIST TROPHY

Je to neuvěřitelné, ale sedíme na trajektu z Holandska do Anglie, pijeme náš první Cider a konečně se na chvíli prospíme. Cesta sice dnes netrvala 24 hodin jako v minulosti, ale Indi nespal od pondělí vůbec a ostatní jen pár hodin. Po Hořicích zbývalo do odjezdu jen málo času a čekalo nás ještě hodně práce. Nakládka probíhala v K2 moto v Nové Pace, kam jsme převezli dodávku a kamion GoldFren, který bylo ještě třeba polepit. Tímto chci zároveň i všem poděkovat za odvedenou práci, celému týmu Motopoint Indiracing, K2 moto, MY3 a dalším, kteří se k tomu nachomítli 🙂

Vyráželi jsme v šest ráno v úterý a v Praze hodinu na to nabírali ještě od Petra Vajnera kapoty, které byly čerstvě nalakované. Petr odvedl krásnou práci ve velkém časovém presu…když tak nad tím přemýšlím, tak do takových situací dostáváme hodně lidí, co nám pomáhají. Kamion si vzal na starost kamarád Petr Strnad, kamioňák, kterého jsme poznali při loňské cestě do Cookstownu. S ním si řízení střídá náš mechanik z K2 moto Aleš Sýkora…asi brzo zřídím ornitologickou stanici.

My jsme jeli Sprinterem jinou cestou, protože jsme u Hockenheimu nabírali od Niklase Pfeiffera motor do ER6. Bohužel nestihl dodělat ten Indiho, a tak mu půjčil svůj vlastní. Dostali jsme rychlé školení, jak zapojit kabeláž PowerCommanderu s rychlořazením, popřáli jsme si a rychle zase vyrazili zpět na dálnici směrem do Holandska do přístavu Hoek Van Holland, kde jsme se nalodili na trajekt Stena Line.

Z okýnka trajektu jsme vyhlíželi kamion, který dorazil dvě hodiny po nás. Dali jsme si večeři, trochu surfu na netu a vzhledem k tomu, že máme za sebou perných pár dní, tak to jdeme trochu dospat! Zabrat nebude problém, protože loď se hezky kolíbá…

23.5.2013 CESTA NA TT A PŘÍJEZD NA IOM

Ráno nás vzbudil hlas s reproduktoru v kajutě, který nás upozornil, že o půl sedmé budeme v přístavu v Killingholme v Anglii, odkud nás čekala už společná cesta do dalšího přístavu v Heyshamu. Zastavili jsme se akorát na dotankování a na kafe a přes dálnici jsme za čtyři hodiny už přijížděli k dalšímu trajektu. Kamion se od nás oddělil, protože najížděl jinou branou než my s dodávkou. Přes checkin jsme projeli bez problémů, ale hned za ním nás čekala celní kontrola a tam nastal probém. „Sudy s benzínem? Ven a vylít nebo někde nechat. Na trajekt to nesmí.“  Nechápu, jak to teda řeší jiné týmy, protože ty mají vždy svůj benzín dovezený. Voláme klukům z kamionu, kteří projeli OK, aby vyjeli zase ven, že se potkáme v Morecambe a sudy naložíme k nim. Oni sami vezli už tři další, takže 150 litrů a Indiho to malinko znervóznělo.

Mezitím se celníkovi podařilo ztratit ještě navíc jeden náš palubní lístek, takže šaškárna pokračovala. Jakmile jsme se vrátili, čekali jsme další dvě hodiny, než jsme dostali opět za bránu. Tentokrát nás už nekontrolovali, ale přišla sms od kluků, že jim kontrola nařídila vyložit celé auto. Tentorkát jsme znervózněli všichni…po pěti minutách přišla sms, že je vše vyřešeno, auto zaplombováno a celníci odcházeli s úsměvem uplacení energy drinkem FAKEER! Spadl nám kámen ze srdce a dvěstěpade benzínu je zachráněno! S hodinovým spožděním se naloďujeme na Ben my Cree trajekt spolu s dalšími týmy a hlavně hromadou GT3 Poršáků, Lotusů a jiných obyčejných značek. Našli jsme si celkem pohodlné sezení a během pěti hodin plavby jsme všichni vytuhli. Jak jsme připlouvali k Manu, napadlo nás jít se podívat na vrchní palubu. Že to nebyl dobrej nápad nám bylo jasný hned, jak nás vítr začal strhávat a odnášet J Naše dva ptáky, tedy Strnada se Sýkorou to ale nerozházelo. Udělali jsme pár fotek, a hned zase zmizeli na palubu, protože vítr byl i zároveň neskutečně ledový.

Vylodění probíhalo už v poklidu, a na nábřeží jsme se zase spojili a dojeli do depa na Grandstandu. Tam už čekala fronta dodávek, karavanů a kamionů, ale organizátoři to měli vcelku zajištěné a celkem rychle zvládali místo vyřešit. Zároveň taky začala vítací mánie, protože Indi si tu za tu dobu, co sem jezdí, už vytvořil opravdu hodně přátelsví. Depák Kevin trochu zbledl, když viděl i náš kamion, a tak nám přidělil místo ve spodní části depa na štěrku. Máme to trochu daleko do boxovky, ale co naděláme. Jezdí sem čím dál víc a víc lidí a s většími auty.

Postavili jsme kamion na místo a dodávkou jsme hned vyrazili na jídlo do čínského takeaway vedle naší oblíbené hospůdky „Cat with no tail“ kde jsme si dali cider. Paní v „číně“ si nás moc dobře pamatovala a překvapilo mě, jak pohotově utřela našeho řidiče Petra, který si chtěl objednat kachnu a ptal se, jestli ji mají. Paní ukázala ven, kde se zrovna procházel houf kačen po ulici, a řekla, že jich mají dost. V tu chvíli jsme se všichni složili smíchy. Jídlo jsme si přivezli zpět do depa a shodli se, že vybalování sprintera necháme až na ráno a šli spát.