Nasledujúci článok o Zdeňkovi Lovečkovi – Stevovi Lichtagovi nadväzuje na predchádzajúci, ktorý sme zveřejnili pred časom a autor Jaroslav Brzobohatý v ňom mapoval českú časť motocyklovej kariéry Zdeňka Lovečka. Nasledujúci článok sa venuje Zdeňkovmu pôsobeniu na okruhoch v Amerike. Pre postupnosť si môžete prečítať aj predchádzajúci článok, ktorý sa vám zobrazí po kliknutí sem…

Po příjezdu do USA chtěl Zdeněk Loveček navázat na svou evropskou závodnickou kariéru. Už tehdy správně tušil, že s tímto jménem to nepůjde. Proto v průběhu času ta změna na vyslovitelnějšího Steva Lichtaga. To jen úvodem.

K závodění v USA (ostatně stejně jako všude na světě) je potřeba licence. Lovec s kuráží sobě vlastní si požádal o tu nejvyšší kategorii – tedy profesionální. K tomu připsal, že byl v Evropě uznávaným pilotem. Což byla skoro pravda 🙂 Ze sídla americké federace v Ohiu mu ovšem napsali, že to v USA takto nefunguje. Každý musí začít úplně odspodu a tu Top ligu si vyjezdit. Tudíž začít s amatérskou licencí, a když se bude dařit (předpokládatelně), je možnost získat divoké karty.

Další potíž byla, že nebylo na čem závodit. Peněz bylo jakžtakž na existenci. Jak to tak bývá, zasáhla šťastná náhoda. Zdeněk potkal Johna Dvoracka, který mu nabídl, že se stane jeho sponzorem, což byl takový polozázrak. Koupili 250 Yamahu po Danu Warennovi, který přecházel o třídu výš do třídy F1.

V prvním závodě na Floridě v Morosow v roce 1980 s touto motorkou skončil Lovec/Lichtag na 2. místě, což byla pecka. Ovšem novináři, kteří chtěli udělat s jezdcem rozhovor, neuspěli. Neuměl moc anglicky. Tlumočník to ale vyřešil. Na základě tohoto překvapivého výsledku dostal Steve doporučení pro tradiční závod v Daytoně, asi největší v USA. Dodnes si pamatuje startovní číslo 176. Oproti Evropě bylo všechno jinak. Velký vedro, jiný gumy a hlavně početná a kvalitní konkurence. Včetně už tehdy zavedeného matadora Franka Mrázka a velký jména z Evropy – Mang, Lansivuori atd. Na startu 170 lidí, do závodu jich jde 60. Ostatní balí a odjíždí.

Problém byl nájezd na klopenou zatáčku, naprosto nezvyklý prvek pro neameričana. Tak šel logicky pro radu za krajanem Frankem Mrázkem. Ten se usmál a pravil: „To Je jednoduchý – přivři oči a dej tam plnej céres. Nemaž se s tím a bude to dobrý.“ Možná i díky Frankově radě se Steve nakonec do závodu kvalifikoval, což přinášelo mimo jiné i výrazný ekonomický benefit. Bohužel v závodě v předposledním kole došlo k zadření motoru. Citlivý 2T jsou k tomu náchylný a háklivý na změny počasí.

Na Floridě Steve zažil takovou zvláštní příhodu, když jeden z aktérů byl motocykl populárního Tepiho Lansivuoriho (tehdejšího esa MS třídy 500 ccm). U finského majitele autoservisu narazil na Yamahu 500, s kterou se Tepi nekvalifikoval na závody v Daytoně. Motocykl v USA nechal a odcestoval zklamaně domů. Smlouvání o ceně byly dlouhý, komplikovaný, leč nakonec úspěšný. A Lovec s touto motorkou jednu sezonu v USA odjezdil.

Potom následoval přechod z 2T na 4T. A závody po celé Americe (např. i v Holywoodu). Velký objemy – 500,750. Neplatilo se startovné, ale peníze bralo jen pár prvních. Dobrodružný časy. Tamní závody bývaly vypsány tak, že vítěz bere všechno, druhý nic. Poslední Stevův závod v USA byla 6-ti hodinovka, kde dva jezdci sedlají jeden motocykl, v tomto případě Yamahu 750. Pár minut před koncem Steve příliš optimisticky předjížděl skupinu jezdců, což vcelku logicky skončilo těžkým pádem. A zraněním, které fakticky ukončilo Lovcovu kariéru na motocyklu. Ale závodník, když cítí šanci, vždycky zaútočí.

Stevova kariéra závodníka v USA byla krátká – cca 4 roky. A když skončila, začala nová, podmořská a filmařská životní etapa Zdenka Lovečka alias Steva Lichtaga. Přesunul se zpoza oceánu domů do Česka. Bojuje s časem, ale občas zavítá i do rodného Brna. Zpravidla na nějaký cestovatelský festival. Elánu má pořád dost.

Tak ať se ti daří, Steve!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora

O filmovej kariére Steva Lichtaga sa viac dozviete po kliknutí sem…