Zkusil jsem zaznamenat příběh Pepeho Duchana. Myslím si, že to stojí za to.

Pepe se v mládí věnoval plavání a BMX cyklistice. Bavilo ho to a i nějaký úspěchy tam byly. Pak ale začal pokukovat po jiných aktivitách. Víc adrenalinových. Potkalo se to s jeho přestupem ze sportovní školy na strojní průmyslovku na Sokolské. A zejména s osudovým setkáním se Sašou Vysloužilem. Ten byl přítelem Pepeho otce. A tehdy (vlastně doteď) člověkem v závodech motocyklů ponořeným.

Sašova nakažlivá posedlost motocyklovými závody oba Duchany motivovala k tomu, aby se do tohoto světa taky zařadili. Doba, ve které se to stalo, byla doba mopedová. Závody mopedů uvedl v život (jako plno dalších) kdo jiný než Saša Vysloužil. Početný startovní pole tvořili např. krom Saše třeba Křeňáci, Mave, Valda, Dufek atd. Krásný, napínavý závody po závodištích v celé republice.

Po mopedech přišly SPéčka, tedy třída 125 Sport Production. První technikou byla SP Gilera. K tomu poznámka. Je s podivem, kolik pilotů na SP Gilerách začínalo. Namátkou Ludva Vacek, Pavel Řezník atd. Když už Gilera nestačila, přišla SP Aprilia. A 4 roky závodění v SPéčkách se střídavými úspěchy.

Ale to už se blížila doba Monová (tedy třídy Supermono). Taky Sašou Vysloužilem uvedená v život. První Pepeho technikou bylo Mono po Filipu Strnadovi. Na tom Filip bohužel při testování tragicky zemřel. Mono bylo půjčené, a tak bylo potřeba do budoucna pořídit vlastní aparát. Z Itálie se dovezla SUZUKI Gamma s vydechlým motorem, do které se implantoval motor 660 ccm. Poměrně obvyklá cesta monařů těch dob. Oproti dnešním pár kouskům ale byly tehdy Mon plný rošty.

Třída Supermono Pepemu od počátku seděla a záhy se zařadil do užší špičky této třídy. K těm horším momentům z těch dob patří havárie v Kyjově vinou technické závady. Vůbec Kyjov byl tratí, kde i v šestkách Pepe skončil podruhé na zemi. Naštěstí bez větších škod na těle i na technice. Na závodech to tak bývá. Hrana mezi věncem a špitálem je tenká. K monu postupně přibyla šestka (tedy třída do 600 cm). I v této nabité třídě se pohyboval Pepe  vpředu. Zajet s šestkou např. v Brně čas 2.09 to už je velká síla!

Závoděním Pepeho od počátku provázel,mechnikoval a manažoval jeho otec. Bez nějakých větších peněžních dotací. Většinou jen z rodinýho rozpočtů. Na tyto skromný podmínky byly výsledky víc než dobrý. Když v roce 2014 sháněl pan Karafiát pilota na svou DUCATI Twin, obrátil se na Pepeho. A ten mu s touto krásnou motorkou zajel pár dobrých, věncových závodů. A nikdy ji nepoložil.

Pak přišel rok 2015. Znovu kombinace šestka/Twin. Tedy Yamaha R6-Ducati. Při závodě na kultovní trati v Hořicích Pepe opravdu těžce boural. Bohužel při výletu mimo trať do lesa o kousek minul záchytnou síť a následky byly hodně špatný. Přes okamžitou pomoc a 10-ti hodinovou operaci v hradecké nemocnici zůstala jedna noha skoro nefunkční. Měsíce léčení a rehabilitací sice přinesly mírný pokrok, ale předúrazový normální stav to už nikdy nebude. Se závoděním je konec. Napořád.

Ale chlap jakým Pepe je, nemůže jen tak nic nedělat. Začal intenzivně cvičit a plavat. I s účastí na závodech v paraplavání. S tím, co bylo, se pere obdivuhodně. A ustál i turbulence v rodině, častečně způsobený závoděním. Tak to bohužel chodí.

Pepeho považuji za svýho přítele. Naše hovory (včetně tohoto), jsou hutně prokládaný závodnickým drsným slovníkem, což k závodnickým hovorům nezbytně patří. Závodníci nejsou žádný slečinky 🙂

Tak se drž, kurvapičovole, Pepe! 🙂 

Josef Duchan
Narozen: 12. 4. 1982
Přezdívka: Levior, Pepé
Úspěchy:
1. místo PČR RR Supersport 2010
3. místo PČR RR Supersport 2009
3. místo PČR RR Supersport 2011
4. místo PČR RR Supermono 2009
4. místo PČR RR Supermono 2010

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Karel Šoukal