Letošní ročník Revivalu měl pro mne nečekanou pointu. Po více než 20 letech jsem se vrátil do sedla závodního motocyklu. Ale popořadě!

Brno-Revival aneb festival rychlosti mezi pavilony není klasickým závodním podnikem. Je to takový setkání milovníků rychlých kol v jedné nebo dvou stopách. Letošní ročník byl už tuším čtvrtým. První (2014) byl na Automotodromu, ty další v prostorách Výstaviště. Ostatně tam se kdysi závodilo, což si jako malý kluk docela pamatuju.

Do čtvrtečního rána jsem žil v tom, že se tam přijdu v sobotu podívat a v neděli budu doma u TV sledovat MOTO GP v katedrále rychlosti v Assenu. Leč, vše bylo jinak. Ve startovní listině Revivalu byl přihlášen motocykl JAWA Junior 350 ex Frankie Mrázek. Pilotem měl být Karel Hanika st. Je i v programu. Ale ten ve stejným termínu doprovázel svého syna na Panonnia-ring k závodům Alpe Adrie. Další kandidáti byli buď v Radvanicích na Road Racingovým preteku nebo měli jiné zástoje. Touto vylučovací metodou jsem se nakonec ocitl v sedle já. Mělo to ale háček. Neměl jsem kombinézu na svou postavu. Pomohl kamarád Pepe Duchan, synek Honza zapůjčil boty, Honza z Motokšeftu racingový rukavice. Helmu jsem měl.

Majitelce motocyklu Jarce Mrázkové jsem férově řekl, že jsem naposledy závodil v roce cca 1996 na AMD v Brně s Gilerou 125 SP od Saši Vysloužila. Jawu Junior 350 jsem sice jednu sezonu sedlal, ale v pravěku v roce 1984 ve stáji AMK Pisárky. Zpětně musím obdivovat Jarčinu odvahu, jít do akce s tak rizikovým pilotem. 🙂

Nutno říct, že Revival nejsou klasické závody. Neměří se časy, nepočítají výsledky. Je to čistě radost z ježdění na uzavřené trati. Takový Festival šťastných lidí.

Náš tým Frankie Mrázek tvořila šéfka Jarka :-), mechanik Karel Viceník a já. O zázemí jsme se dělili v prostorách monumentálního pavilonu A s fi. MotoForza Sýkorových. Celý víkend s nimi byl fajn a bez jediného problému.

Karel přivezl i startovací vozík, neb oživit JAWIČKU není jen tak. Technika fungovala skvěle, potíže byly s jezdcem. Co jsem si z pravěku pamatoval, Junior měl řazení 1 nahoru, zbytek dolů. Tento to měl opačně, což jsem odhalil až po čase.

Pak už to šlo. Převod ani trysky jsme neřešili-nebyl důvod. Jely se v sobotu dvě rundy, totéž v neděli. Každá 20 minut. Měl jsem trochu obavy, jak budu zvládat fyzicky, ale šlo to na pohodu. I to pekelný horko se dalo vydržet.

Na dráze jsem si to užíval a za celou dobu se nedostal do žádné krizové situace. Těm, co hodně (a trochu zbytečně) závodili jsem nezavazel a jel si to svoje. Myslím, že jsme se všichni dobře bavili.

Celý Revivalový víkend byl parádní. Plno známých a kamarádů, žádný problémy. S Jarkou a Karlem jsme si řekli, že si to tam prostě užijeme. A tak to i bylo.

Jestli bude nějaký příště, nevím. A ani se tím nezabývám. Některý věci se mají nechat plynout. Uvidíme.

Nakonec poděkování. Nejvíc Jarce za odvahu, Karlovi za skvělý servis, Sýkorovým za milou společnost, kamarádům fotografům za fotky atd. A mé hodné, milé ženě Heleně za to, že zatím co já se potrhle bavím, ona udržuje doma pohodu a pořádek. Nikdy jí nebudu dost vděčný. Je to nejlepší ženská na světě!

Tak snad za rok na Revivalu 2020. Howgh!

Jaroslav Brzobohatý
Foto: Marian Zeman