Nasledujúci článok z pera Jaroslava Brzobohatého možno prekvapí fanúšikov filmu. V hlavnej úlohe totiž vystupuje známy český režisér, herec a spisovateľ Steve Lichtag, ktorý pred emigráciou v roku 1979, ešte ako Zdeněk Loveček, podľahol nielen čaru herectva, ale aj pretekov cestných motocyklov!

Život Zdeňka Lovečka (1954) osciloval mezi uměním a silničními motocyklovými závody už odmala. Prvotní impulz přišel od jistého Tomáše Žáčka, který chodil se Zdeňkovou sestrou. Byl majitelem pseudozávodní padesátky. Její úpravy spočívaly v úzkých řídítkách a zejména ve vykuchaném výfuku. Základ z Jawy Pionýr 50 ccm. Rychlost nevalná, ale pro mladého Lovečka byl majitel této hrůzy absolutní hrdina. Takže když mu Žáček učinil nabídku stát se jejím majitelem, neváhal… Leč k vlastnímu závodění vůbec nedošlo a tak největším sportovním výkonem tohoto aparátu bylo předjetí autobusu.

Kluci poměrně záhy pochopili, že tento stroj nemá valnou perspektivu (např. měl v nepořádku papíry) a uvažovali co dál. Brácha Jura se na tom taky stihl svézt a byli polapeni oba. Jasné bylo, že budou mít motocykl jeden a budou se na něm střídat. Starší Jura 350, mladší Zdenál 250. Od Jožky Toráče z Pieštan zakoupili motocykl Walter a šťastnou náhodou se bratrům podařilo najít zázemí ve Svazarmu Ingstav Brno ve Slatině. Tamní boss p. Bílek byl fanda do závodů a mimo Lovečků tam našli azyl např. Libor Cvrkal, Pavel Reissman, Jiří Oráč a pár dalších. V té době už bratrům mechanikoval obětavý nadšenec Franta Konečný. O zázemí v Ingstavu se motocyklisté museli dělit s autařem Liborem Kroupou, ale vcelku tam nebyli nějaký třeskutý problémy. Naštěstí.

Walter postupně přestal stačit nárokům obou pilotů a tak přišla logická situace. Každý si pořídil svůj motocykl. Jura Jawu Junior od Emana Quirenze, Zdenek ČZ od Tondy Kikrleho. Premiéra na Kikrlovce ve Znojmě byla zároveň sezonní derniérou. Po těžkém pádu Zdeněk motorku rozštípal na kusy, jezdecká chyba pramenila částečně z naprostého vyčerpání organismu, několik nocí příprav se někde logicky muselo projevit. Jezdec se po těžkém otřesu mozku plně uzdravil, leč sezona skončila. Zhruba v té době starší bratr Jura taky těžce boural v Moravanech u Kyjova a tak se Zdeněk ujal jeho Jawy Junior a ztracenou sezonu jaksi dojezdil. Pořád se bavíme o oblastních závodech.

Šéftechnik Franta Konečný si začal pohrávat s nápadem, implantovat do motocyklu 4V motor König, který se běžně používal v závodech motorových člunů. Spoluautorem nápadu byl St. Fait, který se čluny závodil. Problém byl rám. Dokonce zkoušeli  sovětský rám VOSTOK. Jako jezdec byl plánován Jura Loveček, který se taky projektu naplno věnoval. Ale věc byla příliš komplikovaná a čas kvapil. (Pozn. Tento projekt později, dlouho po Zdeňkově odchodu za oceán, dotáhl Zdeněk Kyselý se spolupracovníky. Motocykl nazvali  JAKENTA. Ale to hodně předbíhám).

Po další krátké epizodě na vlastním motocyklu ČZ se Zdeněk vydal zcela jinou cestou. Protože hodně kamarádil s brněnskou závodnickou smetánkou té doby, zkusil si místo svých průměrných strojů půjčit čas od času stroj špičkový. Tedy v té době Yamahu. (Pozn. Závodnickou smetánkou myslím pány Mrkývku, Krále, Davida, Hlavatku atd.) Zcela první závodní zkušenost tohoto typu byla s Yamahou od Petra Hlavatky. Bohužel technická závada akci nedala dlouhé trvání. Je s podivem, že půjčování motocyklů v té době nebylo zcela neobvyklé. Bavíme se o motocyklech v ceně rodinného domu nebo bytu. Nehledě na nepředstavitelně komplikované shánění náhradních dílů v případě poruchy nebo havárie. Ale dělo se to.

Dalším z půjčovatelů byl Jura Mrkývka. Ten k půjčení přidal i školení, jak Yamahu startovat roztlačením. To nebylo tak úplně snadný. Sám jsem to zažil. Stačilo trochu víc přidat plyn a bylo zaděláno na vysilující tlačení s nejistým koncem. S Mrkvovou motorkou Zdeněk nastoupil v Brně Bohunicích v roku 1978. Po nezdařeným startu a dlouhým sprintu se začal probíjet kupředu a když na konci závodu předjel i třetího Ivana Lavičku, byla z toho první bedna za vítězným Jirkou Davidem a druhým Frantou Toflem. Euforie nesmírná… K tomu se váže příhoda. Týden před Bohunicemi vyhrál Mrkva mistrák ve Velkém Meziříčí a po oslavách předal motocykl Zdeňkovi na poslední chvíli.Takže tam zůstalo i Mrkvovo tradiční číslo 23.

K půjčování ještě párkrát došlo, ale to už směřovalo ke konci československé etapy závodění Zdenka Lovečka. V roce 1979 emigroval nejprve do Německa a posléze do USA. Ale to už je jiný příběh…

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: autor a Libor Krmášek

O filmovej kariére Steva Lichtaga sa viac dozviete po kliknutí sem…