V roce 1929 se narodila celá řada významných postav motocyklových silničních závodů. Den po panu Krmíčkovi (14. 2.) spatřil světlo světa pan Ernest Korčák (15. 2.) a z dalších třeba Eman Quirenz st. atd.

Pan Otto Krmíček se zapsal do historie nejen jako jezdec, ale i jako originální konstruktér a špičkový řemeslník. A díky svému umu se dostal do povědomí lidem nejen z československé, ale i světové závodnické špičky. O tom později.

Pan Krmíček se vyučil černému řemeslu krátce po válce a postupem času se vypracoval v uznávaného odborníka. A protože ho to osudově táhlo k motocyklům, v roce 1950 se postavil na start svého prvního závodu v Gottwaldově (Zlíně). Sedlal 125ku DKW. S tou odjezdil pár sezon, a když už trochu zastarala, začal se orientovat na značku ČZ ve třídách 125 a 175 ccm. Spolupracoval s věhlasným strakonickým mechanikem panem Báčem. A věděl o něm i pan Walter.

Po období ČZ nastala éra spolupráce se značkou Tatran, tedy  Považských strojární. Ti se v těch časech snažili vstoupit do třídy 50 ccm. V roce 1973 se pan Krmíček stal vicemistrem ČSSR za B. Fendrichem, který sedlal taky značku Tatran a před F. Zohnem, taky naTatranu. Posléze byly Tatrany k vidění i ve třídě 125 ccm. S tímto strojem byl pan Krmíček v roce 1975 osmý v M ČSSR.

Postupně ale šel cestou motocyklů vlastní konstrukce MOK (motocykl Otty Krmíčka). Použité motory Kreidler a mistrovské řemeslné provedení stroje MOK řadily vždycky do absolutní republikové špičky. Syn Otta jr. získal i titul šampiona v roce 1983. Pod patronátem svého otce jel Otta jr. i GP v Brně ve třídě 250 ccm v roce 1995. To už byl jeho poslední rok, kdy aktivně závodil.

Přiznám se, že úplně nevím, proč oba Ottové jezdili nejmenší kubatury. Jejich vysoké postavy se na ty stroje menších rozměrů docela obtížně rovnaly. Ale jezdilo jim to jak z praku, o tom není žádná pochybnost!

Pan Krmíček st. svou aktivní jezdeckou kariéru ukončil v roce 1981. Ale v padocku zůstal. Díky jeho vyhlášeným ladičským schopnostem a řemeslné zručnosti se stal vyhledávaným spolupracovníkem různých týmů. K jeho osobním přátelům patřili a patří opravdové těžké váhy závodění. Hans Hummel, Sepp Schögl a zejména Harald Bartol, jeden z bossů značky KTM. Pan Otta byl i nablízko u vzniku Red Bull Cupu, kdy pro motocykly KTM dodával některé komponenty. A pomohl i mnoha tuzemským pilotům, např. Jakubu Kornfeilovi nebo Karlu Hanikovi.

Když vidíte jít pana Krmíčka po kterémkoliv závodním depu, lhostejno zda GP Brno nebo třeba Kopčany, tak zástupy lidí si pokládají za čest pozdravit ho a podat mu ruku. On je zosobněním těch bohatýrských starých časů, kdy si takovýto borci museli plno věcí vyrobit nebo poshánět a zorganizovat. Závodění není jen vlastní ježdění. Toho je hodně málo. Zbytek je především práce. A té práce je za panem Krmíčkem neskutečně moc.

Pana Krmíčka si vážím jako málokoho. Mám s ním i pár historek. Např. jednou v Brně, kdy se po chvilce povídání zeptal – Nezdržuju Tě? Poslouchal bych ho pořád se zatajeným dechem. A to přijel po celonoční jízdě tuším z Assenu. Monumentální velikán!

Ke krásnému životnímu jubileu přeju panu Krmíčkovi především zdraví. A ještě dlouhý roky tolik elánu a lásky k motocyklům.

V úctě

Jaroslav Brzobohatý
Foto: Jiří Franek a archív autora