Ondra Ježek a jeho taliansky „boj o prežitie“

Richard Karnok

Čtvrtým závodem pokračoval světový pohár FIM Superstock 1000 v italském Misanu Adriaticu. Bláznivý závod dokončil Ondřej Ježek na třináctém místě a připsal si tak první letošní světové body.

Sanmarinské kolo seriálu World Superbike probíhalo letos snad poprvé bez deště. Odpolední teploty přesahovaly 30°C. Po velmi dobrém výkonu při Alpe Adrii v Brně se chtěl Ondra Ježek vytáhnout i ve světovém poháru. Tréninky se vyvíjely dobře. V páteční kvalifikaci Ondra obsadil 10. místo se ztrátou pouhých osmi desetin na vítěze, když si časem 1:40,486 vylepšil své maximum na této trati. V sobotu se podobně jako mnoho dalších jezdců nezlepšil, což v jeho případě znamenalo propad na 12. příčku.
Start ze třetí řady měl Ondra obstojný, v prvních zatáčkách se pohyboval na 10. pozici. Bohužel ještě během prvního kola měl střet s Coghlanem, vyjel z dráhy a propadl se o pět pozic dozadu. O pár kol později byl Ondra sestřelen vítězem warm-upu McFaddenem a vypadalo to, že pro něj závod opět skončil. V tu chvíli byly však vyvěšeny červené vlajky kvůli pádu Reiterbergera, Ondra tak rychle posbíral poničený motocykl a dojel do boxů ke svým mechanikům.
Opakovaná jízda se jela na pouhých šest kol. Ondra se potýkal s problémy s brzdou a přední vidlicí a závod tedy dokroužil na třinácté pozici.

Ondřej Ježek (kvalifikace: 12. místo, závod: 13. místo):
„Můj cíl dojet do pátého místa se v Misanu ukázal jako velmi obtížný, nikoliv však nereálný. Nízké rozestupy v kvalifikaci a šesté místo ve warm-upu mě udržovaly v naději na dobrý výsledek. Po dobrém startu do závodu jsem však doplatil na chybu Coghlana, který těsně přede mnou dostal highsider, já do něj narazil a naštěstí to nedopadlo hůř než výjezdem mimo trať. Poté jsem se snažil ztrátu dorazit. O pár kol později mě v nájezdu do zatáčky Quercia sestřelil Jihoafričan McFadden. Díky červené vlajce jsem však mohl dojet do boxů a udržet naději, že mechanici stroj zvládnou opravit, abych mohl pokračovat v druhé části závodu. Kluci opět předvedli skvělého týmového ducha a v opravdu rekordním čase moji Ducati zprovoznili. Po pádu ovšem nebyly v optimální formě brzdy a přední vidlice. Pokoušel jsem se dostat do první desítky, ale nemohl jsem být příliš agresivní na brzdy a po dalším výletu mimo trať jsem se rozhodl závod v klidu dojet na třináctém místě.
Toto umístění mě určitě nemůže uspokojovat, nicméně na to, jak se závod vyvíjel, za něj můžeme být rádi. Získané tři body mají pro nás velkou cenu také z toho důvodu, že ani jeden z mých dvou týmových kolegů cíl neviděli.“


Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.