HKT Racing opět vybílil Slovakiaring – při pročítání fóra na Motorkářích, jsme narazili na zajímavý odkaz. Slovenský tým Maco racing, účastník mistrovství světa v endurance, pořádá čtyřhodinovku na Slovakiaringu. Vynikající cena (200 eur na tým), spousta tréninku, kvalifikace stylem superpole, věcné ceny pro vítěze, tombola… co víc si přát?

Martin s Honzou sice měli za sebou závod AA v Mostě a já (Kolda) levou haksnu s otazníkem funkčnosti, ale tenhle podnik jsme si nechtěli nechat ujít.
Celkově se přihlásilo 21 týmů, z čehož bylo osm týmů šestkových, zbytek superbike. Krom týmu invalidních důchodců (Franky, Laki, Murgaš)  samá nová jména. Avšak podle prvních náznaků v trénincích a následné kvalifikaci, žádná ořezávátka.

Kolda
Kvalifikaci jsme si rozdělili a nejrychlejší čas zajel (nečekaně – wůdů panenky zase nazafungovaly :-)) Mrugis. Položil tam velmi slušných 2:12,1 a to jako vždy, dle jeho slov, netahal :-). Honza dal kvaldu, do které museli všichni jezdci, za 2,14 a já jsem zajel 2:15 a byl jsem moc spokojený. Po tom smolném Brně jsem se zase v sedle začínal cítit dobře. Po zasypání ibuprofenem  držela nalomená haksna v rámci možností. Čekal jsem to horší…
Následovalo superpole, které jsme kvůli výměně pneumatik trošku prokaučovali, ale nebylo povinností se ho zúčastnit. Postupně najížděli nejrychlejší (většinou) jezdci týmu a měli k dispozici jedno zaváděcí, jedno ostré a jedno kolo na zajetí. Zajímavé, ale myslím trošku zbytečné. Zvláště  u endurance, kde na pořadí na startu až tak zásadně nezáleží.
Díky Mrugisovi jsme si vyjeli první místo na startovním roštu. Start závodu byl stanoven na 13.55. Startuje jednička Mrugis, pak pojede Honza a já to uzavřu. Každý máme k dispozici dvě střídání po čtyřiceti minutách.

Honza
Sehnat 21 týmů a toho 19 slovenských, to považuju za slušný organizační počin, zvlášť o prázdninách a uprostřed týdne. Maco racing měli velmi dobře zvládnutou propagaci, při organizaci se s tím moc nepárali (což bylo ku prospěchu věci), takže bych k nim nejraději poslal pořadatele našeho CEC (R.I.P.), ale i GEC, na instruktáž. Taky jsem byl rád za Koldu, který se dostal z brněnské deprese a začal zase tahat…

START
Mrugisovi se start opět povedl parádně a to i přesto, že musel startovat, kvůli vadnému čidlu, bez zařazené rychlosti. Usadil se na čele a jediný, kdo byl schopen akceptovat jeho vysoké tempo, byl rakouský tým ENI Austria. Motorky tohohle týmu vypadaly rychle, i když jen stály a vybavení boxu bylo na úrovni WSBK. Naštěstí až na týmovou jedničku, neprojevil zbytek týmu ani rychlost ani fyzickou kondici :-)…

Mrugis
Už při ranním tréninku a kvaldě jsem věděl, že jsem v laufu a to takovém, že si se strojem v zatáčkách jen pohrávám a zkouším (opravdu ale jen opatrně zkouším :-)) dotáčet výjezdy driftem po vzoru Marqueze a s náklony Bradla. V kvaldě jsem si dal dvě kola a jedno vyjíždějící. S časem jsem byl spokojen i přes fakt, že jsem dojížděl starší gumy z AA.
Start byl napikaču z důvodu nemožnosti startu se zařazením, ale nějak se to povedlo a z poleposition se flíček udržel. Rakušák jedoucí za mnou byl jak buldok a to doslova nejen kvůli své postavě :-). Kdykoliv jsem se otočil, byl cca 20m za mnou až do nějakého desátého kola. Nakonec se přeci jen podařilo něco najet. Po předávce Honzovi mi už David musel přezout zadek.

Honza
Mrugis mně předává s pěkným náskokem asi patnácti sekund a vyrážím za děsuplného vedra na trať. První kola 2,15 pak dva 2,14 a pak… hergot co se to děje? motorka se na všech výjezdech vlní jak pouštní zmije. Všemožně ji rovnám, volím jinou stopu… všechno špatně. Nicméně za neuvěřitelného utrpení odjíždím svých 40 minut a předávám Koldovi s náskokem přes půl minuty. Zadní (nová!!) guma medium (dunlop 4886) je úplně na hadry! To je vadná série, nám se to stalo taky, překřikují se Kolda s Mrugisem. Za takový prachy to teda bylo dost smutný střídání :-(…

Kolda
Honza mi přivezl slušný náskok a mým minimálním cílem bylo ho udržet. Jelo se mi velmi dobře a začal jsem se dostávat do tempa. V osmém kole jedu 2:13, super! Další kolo bude ještě rychlejší. Ale ouha, za prvním horizontem řadím pětku a jde to podezřele měkce. Za druhým horizontem chci odřazovat, ale už nemám čím. Ulomil se mi konec řadičky. Pravděpodobně důsledek předchozího pádu v Brně. Nějakým způsobem tam naláduju trojku. To by mohl být v průměru celkem optimální kvalt. Na cílovce gestikuluju až moc živě (jako obvykle rukou, což děláme jen na mokru… 🙂 poznámka Honza). Nevím, jestli mě kluci viděli a tak si přidám ještě jedno kolo a zajíždím. Naštěstí máme s Honzou oba přepáčko Valter Moto a tak si od něj půjčuju kus řadičky. Znamená to však, že další rundu pojedu zase já, pak si dá ještě jednu krátkou rundu Mrugis a Honza dotlačí kárku do konce.

Mrugis
Po nečekaném střídání Koldy jsem se nějak nemohl dostat do rytmu z prvního střídání. Navíc mi z nepochopitelných důvodů měkká guma nedávala potřebné informace a po drbnutí stupačkou v náklonu bych tuto rundu nejradši hodil do koše. Časy ale docela šly. Po předání tranďáku Koldovi se dozvídám, co se stalo a jak kucí improvizují. Už jsem měl taky připravenou další jetou gumku na nahřívácích do poslední rundy za cca 40min. Je hezký sledovat, jak Kolda zakrajuje vteřiny a masíme se o první místo s Maco.

Kolda
Naskakuju do druhého střídání. Kvůli střídání navíc, jsme spadli na druhý flek. Pomalu mažu ztrátu na první Maco racing junior. Předjíždím a buduju náskok. Jede se mi výborně. Jako za starých časů :-). Poslední kolo střídání je trošku dramatické, neboť Krakenice má jen minimální rezervu a když se rozsvítí kontrolka, zbývá maximálně jedno kolo. Tohle musíme doladit. Na výpary dojedu do boxu a na trať vyráží Mrugis. A jede zase skvěle… Co kolo, to 2:13, jednou 2:12… jak robot z Dukly…

Mrugis
Po krásných časech Kolouška jsem si třetí střídání asi nejvíc užil. Vypnul jsem mozek (nebo se mi vypnul sám tím vedrem) a jel jsem instinktivně. Jednu paní ze Slovenského teamu jsem dokonce předjel 5x a ostatní jako by tam nebyli. Nevím, co se stalo, ale na starém mediu se mi jelo líp než na té softce a opět to dotáčení zadku. Tlemím se do helmy a jen po očku sleduju vzrůstající náskok. Sakra, říkali, že tam budu 8 kol a jsem tam skoro 14 kol…ale vůbec mi to neva, užívám si to. Honza si to dá nejvíc…v takové formě a s dostatečným náskokem si bude libovat 🙂

Honza
Mrugis jel ve svém zkráceném střídání tak pěkně, že nám bylo líto jej stahovat :-)… ale pak se nám ho zželelo a po pětadvaceti minutách šel dolů. Na mě bylo udržet cca 15 sekundový náskok. Bohužel už po první kole vím, že můj problém s vlněním motorky na výjezdu nebyl v pneumatice, ale v podvozku. Hrůza, na každém výjezdu je za mou klikatá stopa jak po žouželi a já lehce ubírám na 2,16, abych z té gumy zas neudělal salát. Náskok se pomaličku zvyšuje na nějakých 17 sekund, ale najednou mně ukazují jen dvanáct! Co se to sakra děje??? Já rychlejc jet nemůžu!!! Naštěstí šlo nějaký chvilkový exces soupeře, který si tam položil best a pak se spokojeně vrátil k předchozímu tempu. Poslední kola dojíždím na pohodu a vychutnávám si vítězný dojezd (letos na Slovači už podruhé).

Celkově to byl hodně dobrý závod. Díky Koldově řadičce i s napínavou zápletkou :-). Udělování cen nebralo konce (vyhráli jsme sadu dunlopek + 150 eur na nákup u PP tuning) a pak ještě tombola, v níž bylo víc cen než týmů :-)…  Zkrátka užili jsme si to a doufáme, že Maco racing nepořádal endurance naposled.

Poděkování: tradičně mechanico Davidovi, který přijel s hlubokým spánkovým deficitem kvůli stonající Rozárce a přesto makal jak šroubek a ani u toho moc neremcal… teda remcal dost, ale nikdo ho neposlouchal :-). Zeďmanovi za dokonalé informace a Honza s Mrugisem samozřejmě rodinkám, protože jsme se sotva vrátili z AA a už za náma zase klaply dveře. V neposlední řadě všem co nás podporují a fandí nám.

Správa tímu HKT Racing
Foto: Richard Karnok