Dnes 26.6. slaví kulatých 70 let Pavol Dekánek.Pavol se svou úspěšnou závodní kariérou zařadil k velkým postavám československé silnice. Stal se federálním šampionem ve třídách 250, 350 a 500 ccm.

Povyhrával množství mezinárodních závodů. Startoval v závodech Mistrovství Evropy i Mistrovství světa. To všechno v době, která silničním závodům nějak zvlášť nepřála. Krom vlastního závodění bylo nutno udržovat především techniku. Naše měna moc v kurzu nebyla, a tak bylo potřeba shánět měny cizí s velkými riziky s tím spojené. Nebo směnným obchodem. Těžko dnes vysvětlitelné a pochopitelné. Ale tehdy holá nutnost.

Pavlovou parádní třídou byla třídy 500 ccm – tedy dvoutaktní půllitry. Podle mnohých ta NEJ kubatura, co se kdy na závodech motocyklů objevila. Ovládali ji jen opravdoví MISTŘI. Což Pavol bezesporu byl. Krom věnců a stupňů vítězů k závodům patří bohužel i pády. Jeden z nich připravil Pavla o 3. místo při závodě Mistrovství Evropy v Brně 1984. Na staré brněnské trati tam v nesmyslném retardéru těsně před cílem krom něj skončil v balících i Maestro Bohumil Staša.

Pavla jsem poznal osobně když jezdil u nás v AMK Pisárky. A díky tomu, že se kamarádil s mým přítelem Mirkem Medkem. Po depu se pohyboval na svém skládacím kole. Vůbec měl k bicyklům těsný vztah. Před motocykly býval skvělým reprezentačním cyklistou. Pavol jako většina lidí co opravdu něco dokázali nikdy nepěstoval nějaké hvězdné manýry. Vždycky se choval normálně. Ke všem bez výjimky. Byl a je obyčejným chalanem.

Když dozávodil tiše se ze závodního světa vytratil. Věnuje se své firmě DEKABUS s velkou pomocí svého otce Štefana. Ten bohužel před časem zemřel. Pavol i ve svém podnikání zůstal slušným a poctivým způsobem sobě vlastním. Z toho velkého množství lidí, co jsem za ty roky v závodním světě poznal, patří Pavol k těm nejvzácnějším. Krom toho, že je absolutně spolehlivý, je s ním i sranda. Spolehlivý myslím tak, že co řekne to platí. Bezvýhradně vždycky. Domluva s ním vždycky sedí. Takovým byl když závodil a zůstal jím dodnes.

Dodnes je zván na motoristické podniky. Když mu to čas dovolí, přijde. Několikrát byl čestným hostem při MOTO GP v Brně. Při defilé v otevřených vozech BMW mu spolu s dalšími legendami aplaudovalo mnohatisícové publikum. Strašně emotivní zážitek. Taktéž byl hostem při tradičním setkání ABAJAFANS v Troubsku. Občas se ukáže i na nějakém československém roadracingovém podniku. A je mile překvapen kolik lidí ho poznává i po těch letech co nezávodí.

Když má cestu přes Brno potkáme se. Nebo si aspoň čas od času zavoláme. Jen tak, jak to mezi kamarády funguje. Při jedné naší dovolené v Tatrách se Pavol za námi stavil když měl cestu kolem. Bylo a je příjemný ho vidět. Když před časem o Pavlu Dekánkovi vyšla kniha přítele Riška Karnoka, měl jsem za oba velkou radost. Pavol si takovou poctu určitě zasloužil. A knihu jsme důstojně pokřtili při jedné z Jarních cen na Automotodromu v Brně. Kmotrou byla paní ředitelka Ulmanová.

Hodnota přátelství se nedá nějak změřit. Možná trochu délkou trvání. Ale jeho kvalita a hloubka určitě ne. Hlavně by mělo být nezištné, bez nějakých postranních úmyslů. Jak přátelství definovat, úplně nevím. Mohl by to být mix respektu, úcty a sympatií k danému člověku. Ale hlavně ho musíte mít rádi. Toto všechno moje přátelství s Pavlem Dekánkem dokonale splňuje. Jsem na to opravdu pyšný.

Pavle, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

Jaroslav Brzobohatý