Do sezony 2026 vyjel Boris stejně jako vloni s motocyklem KAWASAKI ZX 4 RR třídy 400 Supersport.

Při zmínce o této třídě nelze nevzpomenout jejího otce zakladatele Alexandra Vysloužila. Bohužel už zesnulého. Ale jsem si jist, že by měl radost z toho, jak se této kubatuře daří a že už je pevnou součástí startovních listin.

Plán na závodní rok 2026 byl startovat v seriálech AČR, CAMS a SMF. Tedy v Čechách, na Slovensku, a i s jedním výpadem do Polska. Největšími konkurenty se zdáli Petr Plichta, Roman Skoupý a Patrik Horák.

Prvním podnikem už tradičně byla Jarní cena Brna na Creditas Autodromu v Brně. Rozcvičení na dromu je vítanou změnou před klasickými přírodními drahami celé další sezony. Boris bral v sobotu i v neděli druhá místa. Začátek dobrý.

Druhé kolo se odehrálo ve Starém Městě u Uherského Hradiště na místní rychlé dráze. Start se úplně nepovedl a Boris začínal na 7. místě. Ale prokousával se až na úplnou špici a byl z toho zlatý věnec! Co víc si přát.

Třetí kolo – kultovní dráha v Hořicích. Po problémech s přední brzdou (což je vždycky problém a v Hořicích teprve) to skončilo 4. místem – tedy bramborovou medailí. Ale není vždycky posvícení.

Odskok za hranice do Poznaně na místní závodiště přinesl jedno první a jedno druhé místo. Přes pád na vodě v tréninku.

Další podnik byl na letišti v Hričově u Žiliny. Boris tam bojoval nejen s pekelným horkem ale i s pochroumaným ramenem. Ale s hodně velkým sebezapřením to dalo dvě první místa. Klobouk dolů.

Příští štací byl Slovakia Ring, kde to pilotovi dle vlastních slov moc nejde. Výsledek 3. a 2. místo.

Borisovou milovanou dráhou jsou Kopčany. Taky nedaleko ní v Holíči bydlí. Na této trati slavil nejeden úspěch jeho děd Ernest, a i Borisovi se tam dařívá. Jen letos to trochu drhlo. Bohužel zrovna tady. Hrátky osudu někdy bývají zlomyslné.
Krom své kmenové třídy 400 SSP tam Boris (stejně jako vloni) startoval v třídě klasik na YAMAZE TZ 350 od pana Hrbáčka z Valachia týmu. V boji o vedení se mu však začal přidírat jeden válec a z vedoucí pozice musel zvolnit. I tak to ale dalo na druhé místo. V závodě své hlavní třídy 400 SSP hned v prvním kole přišel v esíčku pád s drobnými šrámy na stroji i a pilotovi.

I Mistr se utne.
Výsledek – čistá nula. I takový umí být závody. A pády k tomu bohužel patří. Tento byl naštěstí z těch lehčích.

Potom už následoval Trenčín. Zde byla velké šance sezonu rozhodnout. Po vítězství v sobotním závodě už bylo celkové vítězství hotovo.
Takže v neděli na pohodu druhé místo.

Sezona už tradičně končí zase v Brně na dromu Velkou cenou pana Bohumila Staši. V sobotu třetí místo a v neděli stylově na závěr vítězství. Konec dobrý – všechno dobré.

Celkově to dalo výhry v seriálech AČR, CAMS i SMF. Těžko si lze představit lepší sezonu.

Zbývá jen poděkovat těm, bez kterých by to nešlo. Především rodině. Její podpora je klíčová.
Díky manželce Zuzce, synkovi Borisovi jr., který spolu s Richardem Korčákem obětavě tátovi mechanikoval. A dceři Diance. Bez nich by to nešlo.

A sluší se hodně poděkovat sponzorům. Především Pavlu Roháčovi a Michalu Fejtovi a letitému podporovateli panu Rostislavu Hrbáčkovi.

A dále dalším partnerům týmu Roháč & Fejta motoracing.

PSÍ Hubík
BONMOTO
RP tuning exhaust
HJC helmets
Autosklo LASSY
ARP racing parts
DR steh
RTP power
Pepíčkovo

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Pavel Salaba, Jaroslav Hanus a archív autora