Emeritní závodník Petr Boušek / 6.4. 1946 / sice pochází ze Svitav, ale jeho srdečním místem je nesporně Ústí nad Orlicí. Jeho životní i závodnické osudy rozhodně stojí za vyprávění.

Petrova závodní kariéra započala někdy v šedesátých letech minulého století tím, že si koupil motocykl 125 ccm od Františka Bednáře. Ten jezdil v letech 1960-63 a 68-69 federální Mistrák. Předtím i mezitím závodil v nižších soutěžích a docela se mu tam na rozdíl od Mistráku dařilo. Když skončil, Petr od něj motocykl i kombinézu koupil. A vydal se za dobrodružstvím na závodní dráhu. První závod v Hořicích skončil poněkud neslavně pádem, ale to k tomu prostě patří. Později přišla i nějaká epizoda s motocyklem 250 ccm.

Ale schylovalo se k osudovému setkání s ústeckoorlickým konstruktérem Pavlem Petráčkem. Takto tvůrcem motocyklů PERTI. Motocykl této značky třídy 50 ccm v té době sedlal Bohuslav Vaňous. Toho ale ta miniaturní třída moc nebavila, měl ambice spíš ve vyšší třídě 125 ccm.
Pan Vaňous je mimořádně pozoruhodná postava československého závodění. Je dosud jediným jezdcem, který získal federální titul na motocyklu vlastní konstrukce VAB.

Takže došlo ke spojení Boušek – PERTI. Zatím v kubatuře 50 ccm. Hned na prvním podniku, kterého se zúčastnil v tréninku zajel Bouša s PERTI šestý čas! K tomu navíc ještě sedlal klubový motocykl RAVO 125 ccm. S tím hned na prvních dvou přeborových závodech v Lounech a v Žatci skončil třetí a druhý vyjezdil si postup v této třídě do federálního Mistráku 125 ccm. S tímto Ravem jel r i mezinárodní závod v Hořicích, kde skončil šestý. Ale to už se pomalu schylovalo k té vazbě Petra Bouška na stroje značky PERTI.
Jak se ukázalo, bylo to pro obě strany přínosná spolupráce, která trvala mnoho úspěšných sezon.

Do týmu PERTI krom konstruktéra Pavla Petráčka/ 1942 / a jezdce Petra Bouška od počátku patřil i Miroslav Felgr / 1951. S motocyklem stavěným v domácí dílně ve složitých podmínkách kluci závodili a dojížděli v první desítce Mistráku. Jak vzpomíná Mirek Felgr, pracovali v podstatě každý den po návratu ze zaměstnání plus samozřejmě víkendy. Hodiny nepočítali. Kde je vůle, je i cesta. Navíc tehdejší závodění s dvoudobými motory je alchymie s tryskováním a dalšími mnoha problémy. I s těmi si museli poradit. Často i metodou pokus /omyl.

Pozn. V ROCE 2023 byla v sídle firmy FGR představena nově postavená replika stroje PERTI 250 za účasti všech aktérů projektu. Tedy pánů Petráčka a Felgra plus jezdce Kristka. Video z akce lze vidět na youtube.

Jezdec Boušek měl v průběhu let několik nabídek na přestup na jiné značky, ale zůstal věrný PERTI celou kariéru. Taky podpora ústeckoorlického automotoklubu byla hodně důležitá. Krom Mistráku jel s PERTI Bouša i mnoho mezinárodních závodů. Např. Frohburg nebo Sachsenring v tehdejší NDR.
Plus mezinárodní podniky u nás. Třeba Zlatý Kahanec v Těrlicku, Hořice atd.
S PERTI 50 ccm skončil Petr v Mistráku v letech 1971 a 72 na 13 a 17 místě.
S PERTI 125 ccm v roce 1974 -13 1975 – 12 1976 – 9! 1977 – 27

Oblíbená dráha byla jednoznačně Hořice. Poprvé tam startoval před 57 lety!

Bohužel v roce 1977 v Jindřichově Hradci se závodnická štěstěna odvrátila a závod skončil těžkým pádem, který zavinila přetržená ojnice. To byl vlastně konec Petrovy závodní kariéry. Během ní se mu naštěstí pády vyhýbaly.
Ale tento skončil zraněním a dlouhou rekonvalescencí. Závodění skončilo.
Tvůrci PERTI potom začali stavět motocykl třídy 250 ccm, ale to už s jezdcem Pavlem Kristkem.

Petr Boušek byl celý svůj profesní život učitelem autoškoly Jeho rukama prošla pěkná řada lidí, které vybavil potřebnými dovednostmi potřebnými k řízení.

Aby se po skončení závodění nenudil, začal věnovat létání. Nejprve na ultraligthech Ty vyráběla a vyrábí firma v Ústí nad Orlicí.
S těmi získal řadu ocenění na aerosalonech. Taky létal na větroních nebo motorových větroních.
Jeho letecká stopa vedla i do ciziny – třeba do Německa, Francie nebo Jihoafrické republiky, Brazílie a Karibiku.
Celkem má nalétáno 3500 letových hodin na 35 typech letadel. Úctyhodná čísla. K tomu dělal dlouhé roky leteckého instruktora. Stejně jako závodění i létání se Bouša věnoval naplno.
S láskou k věci. A nadšením.

Zpátky k závodění. Dodnes jsou s pány Petráčkem a Felgrem velcí kamarádi. Hodně toho spolu prožili a pořád si mají spolu co říct. A rádi se vidí.

Totéž platí i o bývalých soupeřích ze závodních drah. Třeba s Beďou Fendrichem, Milošem Sedlákem, Honzou Dobiášem a dalšími se pravidelně setkávají. Docela často i v sídle firmy FGR Mirka Felgra v Ústí. Zavzpomínat si na tehdejší bohatýrské časy. Lidi tenkrát v depu měli k sobě jaksi blíž. Závodění bylo nebezpečné samo o sobě vždycky. K tomu se tehdy ještě přidalo plno problémů s technikou potažmo s jejím sháněním nebo udržováním. Zda právě toto ty lidi tam tak spojovalo, nevím. Ale možné to je.

Malá odbočka. Petr Boušek byl mistrem startů. Tehdy se startovalo s motorem v klidu. Muselo se tlačit. Dalo se tím hodně získal a taky hodně ztratit. Kdo to uměl měl podstatně vyšší šance na úspěch v závodě. Ještě si Bouša během řeči vzpomněl, že jednu dobu jezdil současně 50 ccm PERTI a 125 ccm RAVO. Jeden stroj měl řazení normálně vpravo, ten druhý opačně. A bylo potřeba na to pořád během jízdy myslet, aby nedošlo k problému. Ale dalo se to.

Na téma automotodromy:
Petr prožil celou svou kariéru na přírodních okruzích. Ale samozřejmě později neodolal, aby se svezl na okruhu v Brně. Dojmy úžasné! Jen trocha bloudění na nezvykle široké závodní dráze v kombinaci s vysokými průjezdními rychlostmi. Časy se mění a leccos je jinak.
Šlo o ty pocity z jízdy v naprosto jiných podmínkách. A líbilo se mu to.

Povídání s Petrem Bouškem bylo velmi příjemné. O svých zážitcích, ať už závodnických, leteckých nebo jiných, umí poutavě vyprávět se svým osobitým humorem. A taky bez nějakého vychloubání nebo patosu. Zažil toho v životě opravdu hodně. A o ty radosti se umí s kamarády podělit. Jak to umí jen on!

Prostě… Bouša!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora
Statistické údaje jsou čerpány z knihy Jiřího Franka Mistrovství Československa silničních motocyklů 1954-1992